Veganská etika

Modlitba tažného koně u dělostřelectva

2012-01-29T02:09:00.002+01:00

Zde je má modlitba k tobě, můj pane.

Zacházej se mnou jako s živou bytostí, ne jako se strojem.

Dávej mi najíst a napít, pečuj o mne, a když skončíme svou práci, dobře mě hřebelcuj, ať správně proudí krev v mém těle, protože dobré hřebelcování je půl zdraví, nezapomínej! Čisti má kopyta a nohy a dobře je udržuj, protože jsou nejdůležitější částí mého těla.

Občas mě pohlaď, buď na mne vždy milý, ať ti mohu sloužit s větší radostí a mohu tě milovat.

Neškubej otěžemi, nebičuj mne když táhnu do kopce. Nenuť mě zrychlovat krok, protože nebudeš mít mou sílu, když ji budeš nejvíc potřebovat. Nikdy mě nebij a nekopej když nerozumím tvým pokynům, snaž se, abych ti porozuměl. Pozoruj mne, a pokud nesplním tvé pokyny, zkontroluj, zda nejsem špatně zapřažen či nemám něco s kopyty.

Neutahuj příliš popruhy: dovol mi hýbat hlavou. Nenakládej mi víc, než mohu utáhnout, a hlavně! modlím se k tobě, dobře mě každý měsíc okovej.

Podívej se mi na zuby, pokud nejím, možná mám zuby přerostlé, nebo mám zanícený zub – a to velmi bolí, víš sám. Nepřivazuj mi hlavu v nepřirozeném úhlu a neber mi mou nejlepší zbraň proti mouchám a komárům – nestříhej mi totiž ocas.

Nemohu ti říct, kdy mám žízeň, proto mi často dávej čistou chladnou vodu. Dobře mě chraň před sluncem, a přikrývej mě – ne když pracuji, ale když stojím v chladnu.

Vždy se s radostí pustím do každé práce, kterou mi naložíš: ve dne v noci tě budu trpělivě vyčkávat.

Jako každý jiný voják udělám v této válce vše, co mohu, bez očekávání kříže za zásluhy, s radostí budu sloužit své vlasti a tobě, a pokud bude třeba, s klidem a důstojně zemřu na bojišti; a proto, můj pane! buď ke mně milý a tvůj Bůh tě odmění.

Pokorně ti skládám tuto modlitbu, ve jménu Toho, kdo se narodil ve chlévě.

Napsal kapitán francouzské armády De Condenbove během první světové války. Field Artillery Manual, Vol. I, by Arthur R. Wilson, Capt., Field Artillery, U.S. Army, vyd. 1926.

Přeloženo z: http://www.militaryhorse.org/studies/artillery/prayer.php

Co myslíte? Řekla bych, že žádný kůň by tohle nikdy nenapsal...

Zdroj: http://www.firstworldwar.com/photos/artillery2.htm

Knihy - pár tipů k četbě

2012-01-12T17:54:00.009+01:00

Podělím se zde o pár knižních tipů, zaměření: všechno možné, knihy, které mě v poslední době zaujaly, i all-time klasika. Budu ráda, pokud vás k přečtení některé z nich inspiruju... :)

Jak se žije jiným lidem:

Legenda o Ostojovi. Archeologie obyčejného života (Zdeněk Smetánka). Historie, je ale krásně napsaná, čtivá. Jak se žilo v 11., 12. století lidem ve střední Evropě... Úroveň bydlení, mentální svět, zajištění živobytí, životní cyklus, pracovní den, strava... Autor navíc opravdu hezky píše.
http://www.kosmas.cz/knihy/122125/legenda-o-ostojovi/

Jak se žilo za časů Františka Josefa I. (Pavla Vošahlíková). Každodenní život 2. pol. 19. stol. Domácnost, škola, salony, kavárny, továrny, město... Skvělá, populárně-naučná čili dobře čtivá, krásné ilustrace a fotky.
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=64193

Mnohojazyčnost v České republice. Základní informace. Jinojazyčné a etnické minority žijící a pracující v ČR. Možnosti vzdělání ve vlastním jazyce, počty mluvčích, sociální skladba skupin. Jazyková politika ČR.
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2825928

Umlčené hlasy. Dětské válečné deníky od 1. světové války po Irák (Zlata Filipović, Melanie Challenger). Co dodat... Čtrnáct deníkových zápisů dětí ve válce první světové, ve Vietnamu, izraelsko-palestinských, na Balkáně, aj.
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2678492

Osobní rozvoj:

Jak si udělat pořádek. Učebnice organizace (Julie Morgenstern). Skvělá, skvělá kniha o tom, jak si zorganizovat svoje věci, byt, pracoviště, ale hlavně svůj vlastní život... Musím říct, že mě hodně ovlivnila... Na námitky, že na uspořádání svýho života nepotřebuju žádnou knihu, která mi řekne, jak na to: největší úspěch mají vždycky knihy a myšlenky, které nám říkají to, co všichni víme, jednoduše a přímo... a jediné, co potřebujeme, je to od někoho slyšet :)
Zkuste to :)
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2336804

Kurz sebepoznání (Petr Bakalář). Hodně neobvyklý kurz poznání :) Viz popis na http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2836470 Zkuste ji :)

Čchi-kung. Masáže a cvičení pro zdraví (Ivan Fojtík). Masáže, dechová cvičení, tělesná cvičení, energetické dráhy v těle. Jen ať čchi správně proudí! V jednoduchosti příruček je krása :)
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2343085

Tai chi (Vlasta Pechová). V jednoduchosti příruček je opět krása :) Hezké ilustrace.
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2772081

Beletrie:

Oskar a Lucinda (Peter Carey).
"Neobvyklý milostný román se společensko-kritickým podtextem se odehrává ve 2. pol. 19. stol. v Austrálii mezi knězem anglikánské církve a svéráznou majitelkou sklárny." Nádherná kniha; zajímavý pohled na společenské stereotypy a bariéry té doby. Autor za knihu získal v roce 1988 Bookerovu cenu. Byla bych ráda, kdybych někoho zlákala k přečtení téhle knihy :)
Z popisu na http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2361726: Hrdinou je neurotický mladý anglikánský kněz, syn asketického sektáře, který se k víře obrací ze vzdoru a po zbytek života je vystaven určitým pochybám o své volbě. Touží odejít mezi domorodce a šířit mezi nimi svou víru, ale jeho plán se nikdy neuskuteční. Na svých nekonečných cestách se seznámí s nekonvenční majitelkou sklárny a vzájemná láska je pro něho zdrojem dalších pochyb a frustrací, zvláště, když oba spojuje nezvladatelná hráčská vášeň. Na jejich společný osud tvrdě působí podmínky rozvíjející se koloniální společnosti v Austrálii 19. století a tak jejich příběh nemůže skončit jinak než tragicky. Autor v knížce spojuje velice rafinovaně jemnou komiku a nenápadnou ironii s hluboce soucitným pohledem na lidskou existenci, zaznamenává mezi řádky traumata, jimiž Austrálie dodnes trpí a prostřednictvím neúspěšných hrdinů nabízí i dva pohledy na negativní vliv evropské kolonizace Austrálie.

P.S. Miluji Oskara!

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (Arnošt Lustig). Netřeba komentáře, a tip pro lenochy jako já: je krátká ;)

A nakonec...

Nešťastná válka (Niall Ferguson). Kdyby se někdo chtěl prokousat 500 stranami o první světové válce... Zajímavý je jeho názor na příčiny první světové války. Zpochybňuje "mýtus o německém militarismu" a hlavní vinu za vznik války přisuzuje Velké Británii a její neschopnosti vyjít Německu vstříc a udržet s ním nekonfliktní vztahy. Dále zpochybňuje mýtus "nešťastného vojáka, který nechtěl válku". (Pozn. Nečetla jsem knihu celou, čili doufám, že jsem z ní zde nevyvodila nesmysly.) A jinak: nádherná obálka! :))
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2362673

Public relations jako ovlivňování mínění: jak úspěšně ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat (Jozef Ftorek). Je to učebnice, vypadá zajímavě, jenže mi ji někdo v knihovně vyfouknul, takže čekám na dočtení... Autor pracoval v PR agenturách (či v médiích? teď nevím) v USA, a podělil se o pár zajímavostí z budování PR obrazu války v Iráku. Nicméně je to pořád především učebnice.
http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=2757159

Dejte vědět, pokud jsem vás přesvědčila po nějaké z těchto knih sáhnout :)

Slepý pes našel vodící husu

2011-11-26T20:13:00.002+01:00

Boxer Baks oslepl při loňské nešťastné události. Pod svá ochranná křídla si ho však vzala domáci husa jménem Buttons.

Čtyřletá Buttons vodí svého přítele buď pomocí dlouhého krku, nebo kejhání.

Jejich lidská opatrovnice, Renata Kursa z polského Lublinu, říká: "Buttons ho postupně zvedala na nohy a začla ho vodit. Jsou teď nerozluční - dokonce spolu honí pošťáka."

Přeloženo z http://www.metro.co.uk/weird/861546-cute-alert-goose-looks-after-blind-dog

Komentář: Nezávidím tomu či té, kdo do téhle domácnosti doručují poštu... Aby se na mě řítil boxer a čtyřletá husa... :)

English:
Goose looks after blind dog

Blind boxer dog Baks has got a new lease of life - after being taken under the wing of a pet goose called Buttons.

Buttons the four-year-old goose leads her pal around everywhere either by hanging onto him with her neck, or by honking to tell him which way to go.

Owner Renata Kursa, 47, of Lublin, Poland, was heartbroken when Baks was left blind after an accident last year.

'But gradually Buttons got him up on his feet and starting walking him around. They're inseparable now - they even chase the postman together,' she said.

Source: http://www.metro.co.uk/weird/861546-cute-alert-goose-looks-after-blind-dog

Commentary: Wouldn't like to deliver post to this family... Being chasen by a boxer and a four-year-old goose... :)

Solidarity with Egypt, Syria & others

2011-11-22T22:36:00.000+01:00

http://en.wikipedia.org/wiki/2011_Egyptian_revolution
http://en.wikipedia.org/wiki/2011_Syrian_uprising
http://en.wikipedia.org/wiki/Tunisian_revolution
http://en.wikipedia.org/wiki/Arab_Spring

From the news: Egypt's latest uprising has a more violent feel

I just wish peace...

Triggering compassion

2011-10-04T21:06:00.000+02:00

Krásný názor, souhlasím...

Triggering Compassion

“I think the most important piece of advice I can give is to ‘remember your story.’ It’s only when we forget that we, too, were once unaware or …’trapped in speciesist thinking’ that we become arrogant and judgmental. If we stay humble and remember that we had our own journey, I think it is key to having open and effective dialogues with people. I genuinely believe that people are good and want to do the right thing, and it’s that perception I approach every person I meet with. I don’t believe people wake up each morning trying to figure out how they can be as cruel as possible. But I do believe people wake up every morning FORGETTING to focus on how they can be as compassionate as possible. If that’s what we speak to – their compassion – then I believe that’s what will be triggered: compassion.” - Colleen Patrick-Goudreau

Colleen Patrick-Goudreau je skvělá americká autorka a lektorka. Začínala s kurzy veganského vaření, napsala několik úspěšných veganských kuchařek, přednáší a podcastuje na svém webu www.compassionatecooks.com

Přepis rozhovoru pro ARZone, z něhož je i tento úryvek: http://arzone.ning.com/profiles/blogs/transcript-of-colleen

Přejala jsem z http://www.nonhumanslavery.com/triggering-compassion

Kenji - internace japonských Američanů

2011-09-21T15:30:00.001+02:00

Song o japonských Američanech, internovaných během 2. světové války z obavy o domácí bezpečnost Spojených států.
A song about Japanese Americans internated in the States during World War II due to fears of homeland attack.

Kenji (artist: Fort Minor)

odkazy:
Americké internační tábory pro Japonce (wiki)
Japanese American internment (wiki)
Fotografie rodiny Mochida před evakuací / Mochida family awaiting evacuation photo
Fotografie k tématu / Related photos (wiki)
Většina fotografií byla pochopitelně pořízena k propagačním účelům. / Note that most of the photos are of official origin.

Coexist

2011-09-07T23:58:00.000+02:00

J. Dunayer - Speciesism: komentář

2011-07-26T00:50:00.004+02:00

"Until we reduce society's speciesism, we'll keep treating the symptoms rather than curing the illness. In the end, only a substantial decrease in speciesism can emancipate nonhumans.
Why emancipate nonhumans? Enslavement is wrong, murder is wrong, and causing innocent beings to suffer is wrong. Fully as much as humans, all nonhumans are entitled to life, freedom, and other basic rights. Humans deny this for only one reason: speciesism."

"Dokud nezmenšíme druhovou nadřazenost ve společnosti, budeme jen ošetřovat jednotlivé projevy, namísto abychom odstranili sám problém. Pouze výrazné umenšení speciesismu v myslích lidí může mimolidi osvobodit.
Proč osvobodit mimolidi? Zotročování je špatné. Vraždění je špatné. Způsobovat utrpení nevinných bytostem je špatné. V celém rozsahu jako lidé mají i mimolidé právo na život, svobodu a ostatní základní potřeby. Lidé jim toto odpírají z jediného důvodu: druhové nadřazenosti."

- Joan Dunayer, Speciesism (2004)

Nad základními texty, jako je tento, se dá dál dobře diskutovat. Celá kniha J. Dunayer se nabízí k polemice (mám ji všude podtrhanou a popsanou :). Autorka sama přitom nedává téměř žádný prostor k diskuzi, vším si je, zdá se, jistá, a pouze oznamuje. Všechno je pro ni jasně špatné nebo dobré, existuje (zjednodušeně) pouze mravně nepřijatelné a jako opak mravně přijatelné čili nutné. Toto není snaha o recenzi, pouze komentář, přemýšlení nahlas. Ať už je pro tebe/vás/nás (nevím ke komu se obracet?) její způsob komunikace myšlenek skousnutelný nebo ne, je to jednoznačně přínosná kniha. Definuje speciesismus a nonspeciesismus tak, že analyzuje myšlenkový systém, právní podobu a aktivismus obojího (speciesismus ve skutečnosti rozděluje na nový speciesismus a starý speciesismus). Zároveň je, tipuju, snadnějším uvedením do speciesismu a zvířecího abolicionismu, předtím než se člověk pustí do Francioneho (viz níže).
Určitě doporučuju k přečtení aktivistům a teoretikům* (pokud už nemáte přelouskaného Francioneho :), myšlenkově provokuje od začátku do konce.

Jak jsem si všimla, v prostředí animal studies bylo věnováno něco prostoru konfrontaci Dunayer s Francionem, z něhož do velké míry vychází. Narazila jsem zatím na spíše kritické komentáře, ale moc jsem to nestudovala, pro zájemce např. Jeff Perz, 2006 (zkrácená verze).

* Doufám, že několik teoretiků animal rights / (non)speciesismu / veganství se u nás brzy objeví :) Moc ráda bych, abychom systémové zneužívání zvířat představili a ukázali jako zcela legitimní a vážný problém, který je třeba v současné době řešit, a tím dodali legitimitu a uznání i animal studies na jedné straně a hnutí za práva zvířat na druhé.

Je myslím namístě začít diskutovat o terminologii, pokud chceme problém zneužívání zvířat přinést do české společnosti a řešit. V češtině máme spoustu termínů nerozhodnutých anebo krkolomných. Z hlavy, co mě napadá, a co by bylo dobré ujasnit:

speciesismus (speciesmus?) / druhová nadřazenost / druhismus (?)

animal advocates / animal activists / animalistas / animal defenders - ???

práva zvířat? osvobození zvířat? ochrana / obrana zvířat?

mimolidská zvířata / mimo/lidská zvířata / mimolidé (?) / ne/lidská zvířata... ???

sentience - napadá někoho něco?

atd., víc mě teď nenapadá.

Tento příspěvek je mimojiné snahou o diskuzi, co si o tom myslíte? Jaký termín preferujete? Budu ráda za reakce a podněty, okomentujte.

Odkazy:
* Joan Dunayer (wiki), autorka knih Animal Equality: Language and Liberation (2001) a Speciesism (2004)
* Gary L. Francione, profesor práv (zařadil na své domovské univerzitě do výuky animal rights law), autor několika knih, rozvíjí abolicionismus a kriticky se staví k welfarismu. abolitionistapproach.com
* lanternbooks.com - nakladatelství, vydává hodně zajímavé tituly (práva zvířat, social justice, environmentalismus, zdravý život)
* humanimal.cz - Human-Animal Studies v ČR

Jako obvykle se omlouvám, pokud je moje psaní těžko srozumitelné... Snažím se o kompromis mezi srozumitelností a obsažností či přesností :)

Videa otevřených záchran, investigací aj.

2011-07-09T19:21:00.000+02:00

Videokanály
organizací Igualdad Animal/Animal Equality a Equanimal. Otevřené záchrany, investigace, reportáže, dokumentární filmy.

http://www.animalequality.net/videos
http://vimeo.com/channels/animalequality
http://vimeo.com/channels/igualdadanimal
http://vimeo.com/channels/equanimal

Webové stránky investigací
Investigaciones Animales.org

Mataderos.info Investigace na španělských jatkách

Piel es Asesinato.com Investigace na farmách s norky, 2009

Granjas de Cerdos.org Investigace na farmách s prasaty, 2010

Granjas de Visones.es Investigace na farmách s norky, 2010

Webové stránky otevřených záchran
Rescate Abierto.org
Open Rescue.net

Fotoalba
flickr.com/photos/igualdadanimal
flickr.com/photos/equanimal

Další webové stránky
Granjas de Esclavos.com Farmy s otroky

Sentir bajo el Agua.com Ryby ("Cítit pod vodou")

Tisková zpráva k vyjádření podpory

2011-07-09T18:17:00.001+02:00

Tisková zpráva určená organizacím a kolektivům vyjadřující podporu „Španělské dvanáctce“. Pokud reprezentujete nějaký kolektiv, organizaci, skupinu aj., pošlete prosím do médií toto vyjádření, zveřejněte ho na svých webových stránkách, pošlete svým příznivcům.
Díky za podporu.

http://spanelsko-podpora.blogspot.com/2011/07/tiskova-zprava-urcena-organizacim.html

Více o organizacích

Animal Equality’s Facebook page

Animal Equality’s website

Equanimal’s website

Equanimal’s Facebook page

Španělsko: podpora - nový web

2011-06-24T13:39:00.004+02:00

Odteď všechny informace o zatčených španělských aktivistech zde: http://spanelsko-podpora.blogspot.com !

Aktuality ze Španělska

2011-06-23T17:03:00.001+02:00

Web, který bude informovat o procesu: http://thespanish12.wordpress.com

Na pátek 24. 6. jsou svolány demonstrace před španělskými ambasádami v různých městech světa. Ve Španělsku se bude demonstrovat ve třinácti či více městech.
Stránka události na FB
Stránka události v Praze

Z tiskové zprávy IA (zde):
Je potvrzené, že všichni zatčení jsou z jedné ze dvou organizací, Igualdad Animal a Equanima l. Jedenáct z nich bylo převezeno k soudu Sant. de Compostela. Jediný Javier Moreno v místě bydliště nebyl zadržen a je stále na svobodě, zatykač je na něj ale vydaný. Aktivisté jsou obviněni ze škod na životním prostředí, nedovolených vstupů na pozemky a kriminálního spolčování.

Podkladem pro zatčení aktivistů je akce, při které bylo vypuštěno 20 000 norků z farmy v Galicii v listopadu 2007. Obě organizace popřely svou účast na akci, ačkoli ji neodsoudili. Podle současného mluvčího IA Davida Granady byli členové těchto organizací zatčeni proto, že policie nenašla nikoho, koho by z vypuštění zvířat obvinila.

"Během několika posledních let jsme prováděli rešerše kožešinového průmyslu, a jelikož jsme v tomto dvě nejaktivnější organizace, sebrali hlavní členy a mluvčí," řekl Granada a dodal, "tato zatčení jsou nespravedlivá, protože nikdo z nich se na vypuštění zvířat nepodílel."

Během zátahu policie provedla domovní prohlídku nejen zadržených, ale i některých členů jejich rodin, kteří podle Granady nebyli uvedeni na příkazu k zatčení a nemají s tím nic společného. Policie zabavila počítače s fotkami atd. Do Santiaga de C. by měl dorazit právník, který se o případ začne zajímat.

Igualdad Animal můžete sledovat na FB, publikují aktuality
Španělská FB i anglická FB stránka.

Španělsko: 12 zatčených aktivistů

2011-06-22T17:54:00.008+02:00

Ve Španělsku bylo dnes ráno zatčeno 12 aktivistů za práva zvířat. Bude podobný proces jako v Rakousku?

Zde se pokusím dát dohromady informace, které se objeví. Zatím jich moc není. Budu aktualizovat, tak sledujte.

Článek na serveru Público.es

http://www.publico.es/espana/383328/detenidos-12-miembros-del-movimiento-animalista. Hrubý překlad:

Zatčeno 12 členů hnutí na ochranu zvířat
Zatčení, obvinění z materiálních škod, kriminálního spolčování a nedovolených vstupů na pozemky, popírají existenci Animal Liberation Front, ke které podle španělské policie obvinění náleží. "Vzali nás jako příklad ("jako hlavy Turků"), aby kriminalizovali hnutí."

Zatýkání, nařízené (nějakým) soudem v Santiago de Compostela, který akci koordinuje, bylo provedeno v oblastech Baskicka, Madridu, Asturii a Galicii, do jejichž hlavních měst byli zadržení posláni.

Policie popsala zadržené jako "radikální ekology, kteří tvoří španělskou odnož Animal Liberation Front", ačkoli organizace Igualdad Animal, do níž patří nejméně tři zadržení, prohlásila, že nemají nic společného s osvobozováními norků, které byly v posledních letech provedeny v Galicii.

"Fronta za osvobozování zvířat (ALF) neexistuje jako skupina sama o sobě, jsou to jednotlivci, jakýkoli člověk, který jde někam, kde jsou zvířata držena, a vezme je odtamtud," říká Javier Moreno, mluvčí Igualdad Animal. Podle jeho právníka (este activista en pro de los derechos de los animales se encuentra en busca y captura, aunque ha dejado claro que se entregará a la Guardia Civil en las próximas horas.)

(La Benemérita, que se ha desmarcado del concepto de "ecoterrorismo" que han usado algunos medios para referirse a los supuestos delitos, apenas ha añadido más información sobre las investigaciones.) Nemáme žádné další informace, pracujeme na tom, uvedla policie.

"Protože nemají koho obvinit z nedávných osvobození norků, zatkli několik členů Equanimal a Igualdad Animal, aby španělské hnutí za práva zvířat zkriminalizovali, jak už se to stalo v jiných evropských zemích. Průmysly a nadnárodní firmy, které pro svoje potřeby zneužívají zvířata chtějí zastavit hnutí za zvířata, a tak zde ve Španělsku vidíme začátek represí," prohlásil Moreno, a označil termín "ekoterorismus" za senzacionální.

Mluvčí Igualdad Animal prohlašuje, že organizace je legální a že se nedopustili žádných škod během svých rešerší na kožešinových farmách. "Vzali si nás jako hlavy Turků, a obviňují nás z věcí, které jsme nespáchali. Nepodíleli jsme se na těchto osvobozeních norků, (pero las hemos defendido públicamente frente a la industria peletera y los ecologistas, que los tachaban de terroristas ambientales", dodal Moreno.

Igualdad Animal a další španělské organizace za práva zvířat prováděli v posledních letech "symbolické záchrany" (jedno či malý počet zvířat), dokumentovali na farmách se zvířaty chovanými pro konzumaci či kožešiny, to vše bez zakrývání obličeje a s triky s logem svých organizací.

Článek je přeložený na rychlo, jestli někdo můžete přeložit lépe, bude fajn, pošlete.

Další info přibude, tak sledujte.

Ve jménu vědy

2011-05-26T23:56:00.001+02:00

"Přijde den, kdy se svět bude dívat na moderní vivisekci ve jménu vědy tak, jako se my díváme dnes na upalování na hranici ve jménu víry."
Henry J. Bigelow, M.D.

(“There will come a time when the world will look back to modern vivisection in the name of Science, as they do now to burning at the stake in the name of religion.”)

Sdílím ze stránky On Nonhuman Slavery - www.nonhumanslavery.com - doporučuju, lze se přihlásit k odběru příspěvků, publikují zajímavé myšlenky.

http://www.nonhumanslavery.com/there-will-come-a-time

Ze Svobody zvířat

2011-05-22T15:01:00.000+02:00

Sdílím několik zajímavostí od Svobody zvířat - www.svobodazvirat.cz

* Kampaň Za nahrazení pokusů na zvířatech *

Vláda Velké Británie plánuje přijetí zákazu testování prostředků pro domácnost na zvířatech, a to včetně jednotlivých složek. Zákaz by měl zahrnovat všechny výrobky určené primárně pro použití v domácnosti, včetně mycích a pracích prostředků, osvěžovačů vzduchu, čističů WC, leštidel, papírových výrobků (jako jsou např. dětské plenky), barev, lepidel, odlakovačů a dalších výrobků používaných v domácnosti. Více informací najdete na http://pokusynazviratech.cz/novinky/ve-velke-britanii-se-chysta-zakaz-testovani-prostredku-pro-domacnost-na-zviratech.htm
(Pozn. K povšimnutí, co vše je na zvířatech testováno.)

U příležitosti Světového dne tzv. laboratorních zvířat vydala SZ tiskovou zprávu - viz http://www.pokusynazviratech.cz/novinky/tiskova-zprava-ke-svetovemu-dni-laboratornich-zvirat.htm a také novou verzi seznamu kosmetiky a prostředků pro domácnost s certifikátem HCS/HHPS. Seznam na http://www.pokusynazviratech.cz/obeti-krasy/materialy.htm.

Stále lze podepsat petici Ne kruté kosmetice, jejímž cílem je zachování zákazu testování kosmetiky na zvířatech v EU v březnu 2013. Nyní je k dispozici česká verze on-line petice, najdete ji na http://nocruelcosmetics.org/sign_up.php?lang=czech-republic. Další informace o kampani na http://www.pokusynazviratech.cz/projekty/obeti-krasy/reknete-ne-krute-kosmetice-v-evrope.htm.

(Support!)

* Kampaň Proti srsti *

Podepište petici za zákaz chovu tzv. kožešinových zvířat v České republice a požádejte o to i své přátele a známé. Petici najdete na http://www.protisrsti.cz/dokumenty/Petice_Zakaz_chovu_KZ.pdf (petici si prosím vytiskněte, podepište a pošlete na adresu: Svoboda zvířat, Koterovská 84, 326 00, Plzeň).

(Tohle má sílu!!!)

V těchto dnech již bude pomalu končit každoroční vybíjení tuleňů a jejich mláďat v Kanadě. Letošní podmínky pro přežití tuleních mláďat byly jedny z nejhorších - docházelo totiž k velkému tání ledu, který tvoří přirozené podmínky pro život tuleňů. Očekává se, že přežít se podaří jen několika málo mláďatům. Naneštěstí se kanadská ministryně rybolovu Gail Shea rozhodla zvýšit kvótu pro odlov tuleňů pro letošní rok na 468 200 (tj. o 60 000 více než vloni), což dle některých odhadů představuje až 80 % mláďat tuleňů grónských narozených tento rok. Kvóta byla navýšena i přes skutečnost, že pro tulení výrobky neexistuje relevantní odbyt. Ten se představitelé kanadské vlády snaží získat kdekoli - začali proto lobovat v Číně. Ale, jak se ukázalo, Číňanům není osud tuleňů lhostejný - v březnu tohoto roku byly v tamějším kongresu předloženy dva návrhy na zákaz obchodu s tuleními výrobky, které se v současné době projednávají. Celou aktualitu najdete na http://www.protisrsti.cz/novinky/opet-nastal-cas-lovu-tulenu.htm.

Norská Labouristická strana, která je většinová ve vládě, na svém zasedání podpořila zákaz chovu tzv. kožešinových zvířat 170 hlasy ve prospěch a 125 proti. S rozhodnutím se ztotožňuje i norský premiér Jens Stoltenberg, který byl dříve proti zákazu. Labouristická strana, jež získala nejvíce křesel v posledních volbách v roce 2009, v současnosti tvoří koaliční vládu se Socialistickou levicovou stranou, která prosazuje uzavření kožešinových farem již 10 let, a strana Centrum nebo Agrárníci jsou proti zákazu. Záběry z norských farem naleznete na http://www.protisrsti.cz/zabery-a-fotografie-z-kozesinovych-farem/svet/video-z-norskych-kozesinovych-farem.htm.

(Wow, support!)

* Kampaň Cirkusy bez zvířat *

Proč bysme neměli brát děti do cirkusu - čtěte na http://www.cirkusybezzvirat.cz/pro-deti/proc-byste-nemeli-brat-deti-do-cirkusu/.

* Sekce na ochranu koček *

Nabídku koček z depozit najdete na www.kocici.cz nebo na http://picasaweb.google.com/venda.pidlo/. Nedávno se jim po dlouhých peripetiích podařilo vysvobodit kočičku, která byla 16 dní uvězněna na půdě policejně zapečetěného domu, dále se jim povedlo zachránit dvouletou kočku před eutanazií a postarat se o kočku vyhozenou i s pěti dvoudenními koťaty. Tohle je přímá akce.

Nově si v E-shopu Svobody zvířat můžeme objednat knihu Zvířata jsou naši bližní - výbor z děl světových humanistů a křesťanských myslitelů. Autorem výboru je Jan Čejka. Kniha nutí k zamyšlení nejen nad ztrátou odpovědného vztahu člověka ke zvířatům, ale též jeho schopnosti slitování nad jejich utrpením. Knížku prodávají za 150 Kč. Celý výtěžek z knihy se autor rozhodl věnovat na činnost Svobody zvířat. www.svobodazvirat.cz/e-shop

Francie - statistiky, výzkumná zařízení

2011-05-18T15:03:00.000+02:00

Dostal se mi do rukou oficiální propagační materiál o Francouzské republice, tak přepisuju některé různé údaje, které mě zajímaly, a k tomu dohledané další materiály. Údaje jsou uváděny k únoru 2008.

Počet tzv. dobytka:
18,3 milionů krav, telat, býků
14,4 milionů prasat, prasnic, selat
7,9 milionu ovcí, jehňat, beranů
1,2 milionu koz, kůzlat, kozlů

"Masná produkce":
Maso krav: 1,8 mil. metrických tun "jatečné váhy" (1,8 miliard kg, jestli dobře počítám)
Maso prasat: 2,3 mil. metr. tun "jatečné váhy"
Maso beranů, jehňat, ovcí, koz: 1,4 mil. metr. tun "jatečné váhy"
Maso kuřat, slepic, krůt, kachen, hus atd.: 1,9 mil. metr. tun "jatečné váhy"

Mléko: Francie je po Německu druhý největší producent v EU; pátý celosvětově (22,6 miliard litrů)

Průmysl - sektor farmaceutický:
Roční obrat: 40,6 mld. €. Největší producent v EU a třetí vývozce ve světě

Výzkum a vývoj (R&D, jak se mu familiérně říká):
V r. 2006 francouzské výdaje na R&D činily 37,99 mld. €
Z toho zhruba půl na půl financuje soukromý a veřejný sektor.
Hlavní národní výzkumná zařízení jsou CNRS (Centre National de la Recherche Scientifique) a specializovaná INSERM (Institut National de la Santé et de la Recherche Médicale) a INRA (Institut National de la Recherche Agronomique). Mimo ně operují pochopitelně desítky soukromě financovaných zařízení.
Stránky INSERM v angličtině: english.inserm.fr
Stránky INRA v angličtině: www.international.inra.fr
CNRS - rozcestník jednotlivých institutů, dále už jen francouzsky: www.cnrs.fr/en/aboutCNRS/institutes.htm

Následuje pár objevných objevů ze stránek INRA (Francouzský národní institut pro výzkum v zemědělství) ...

Obezitu máme naprogramovanou od počátku života
www.international.inra.fr/research/obesity_is_programmed_from_the_start_of_life
Studie na zvířatech provedená našimi výzkumníky prokázala, že růstové poruchy způsobené špatnou výživou během prenatálního období mají vliv na metabolické parametry, které ovlivňují chuť k jídlu, a tudíž mají dopad i na stravovací chování v dospělosti.
K pokusu byl využit model krysy s vrozeným zpožděním prenatálního růstu. Na něm ukázali, že nedostatek bílkovin v prenatálním období snížil porodní váhu, ale zvýšil denní příjem potravy po odstavu. Ve zvýšené míře byla potrava přijímaná zejména v noci. To bylo spojeno s výrazným nárůstem mozkových signálů podněcujících přijímání potravy.
Super.

Nadměrný příjem omega 6 a nedostatek omega 3 způsobuje u pozdějších generací obezitu
www.international.inra.fr/research/excessive_omega_6_intake
Výzkumníci vystavili několik generací dospělých i mladých myší obou pohlaví tzv. západní stravě, načež zhodnotili dopady takto tučné stravy na lidskou populaci. Vystavení geneticky stabilní populace zvířat stravě typické pro rozvinuté a rozvíjející se země bylo dostatečné pro nárůst vícegenerační obezity, což koresponduje s údaji shromážděnými u lidí.
Prostě PROČ děláme takovéhle pokusy, jen abychom si ověřili, že to, co už víme u lidí, funguje i u myší?

Použitím aromat je nyní možné snížit obsah soli v potravinách
www.international.inra.fr/research/reducing_the_salt_content_in_foods
Ve zkratce - sůl je nezdravá, ale lidi mají rádi slanou chuť jídla, takže to vyřešíme tak, že nezdravou sůl nahradíme nezdravými aromaty, které navodí onu žádanou slanou chuť. Mám pocit, že podfinancování humanitních věd by se velmi rychle vyřešilo, kdyby v medicíně, chemii, agronomii a dalších začali dvakrát přemýšlet o smysluplností svých projektů. To by bylo peněz.

Ke stažení informační buletin o výzkumu v genomice živočichů: www.international.inra.fr/research/animal_genomics Samozřejmě vše završeno odstavcem o kvalitě masa a plodnosti vysocevýkonných dojnic.
Dále informační buletin o nárůstu infekčních onemocnění zvířat (míněno těch "masově produkovaných"): www.international.inra.fr/research/emerging_infectious_animal_diseases

Zajímavosti z INSERM nechám prodnes nedotčeny.

Nové věci

2011-05-07T17:58:00.007+02:00

Kompilace odkazů a akcí, které mě v poslední době zaujaly - prohlédněte, sdílejte, využijte...
S láskou
B.

Forfreelife.eu
Projekt dokumentující život zvířat na českých farmách, chovech a jatkách. Původní videa a fotky, tiskové materiály.

Podívejte se aspoň na jedno video a fotky. Takhle žijou zvířata pro naše chuti. Tohle je skutečné. To, že budeme zavírat oči a budeme dělat, že se nic neděje, na tom nic nezmění.
Forfreelife.eu
Youtube stránka: youtube.com/user/flVidea

****
"Spousta lidí říká, že maso je chutné.. je ale chutné natolik, aby bylo cennější než život? Natolik, aby stálo za veškerou bolest, co se za ním skrývá?"

Z mnoha dokumentů lze jasně vidět, že značná část zvířat na jatkách se po omráčení probere a je při podřezávání a vykrvácení při vědomí - něco, co je pro většinu z nás nepředstavitelné. Ale i to se dá smést pod stůl tím, že je to přirozené. Je to jenom omluva pro něco, co se (v dnešní době a v našich podmínkách) už omluvit moc nedá. Všechno jsou to jenom omluvy, kterými sami sebe chlácholíme, že o nic nejde, že to, co se děje, je v pořádku, protože "to tak bylo vždycky".
Moc si vážím těch, kteří jsou schopni i přes všechno, s čím po svejch xx let dosud žili, poodstoupit a pohlédnout na to trochu jinak. A dost mě mrzí, že většina lidí toho není ochotná.

****
Bude to těžký den
Michal Kolesár napsal výborný obsáhlý text na téma mučení lidí - s využitím různých druhů zvířat. Vše staví na konkrétních případech. Čtení rozhodně i pro historiky.
"Lidská fantazie jakoby snad ani neměla dno. Co všechno dokázal člověk vymyslet a praktikovat, když jde o to, způsobit někomu bolest. Drtí, mačká, trhá, řeže, pálí, dusí, topí, vaří, vráží na kůl, přibíjí na kříž. Co všechno dokáže použít, když chce trestat. Dřevo, vodu, železo, oheň, zvířata. Tento text je o zvířatech v mučírnách a na popravištích."
Bude to těžký den - michalkolesar.net/?p=4204

****
Human-Animal Studies, konference
České stránky Human-Animal Studies - humanimal.cz představím rovnou s chystanou konferencí. Human-Animal Studies (také Critical Animal Studies) je nový interdisciplinární obor, který se zabývá vztahem lidí a mimolidských (nonhuman) zvířat. V zahraničí se poměrně rychle šíří, u nás se jej snaží rozvinout a podpořit právě web humanimal.cz. Jednou z jeho hlavních iniciativ je nyní připravovaná konference Critical Animal Studies - první taková v ČR (a druhá v Evropě), která se bude konat 15.-16. října 2011 v Praze (s názevem "RECONFIGURING THE ‘HUMAN’/’ANIMAL’ BINARY – RESISTING VIOLENCE”). Organizuje ji Katedra sociologie FF UK a ICAS - The Institute For Critical Animal Studies. Účastnit se mohou jak akademici, tak aktivisté, je otevřena v podstatě komukoli. Občerstvení bude zcela veganské :) (a můžu prozradit že úplně výborné) :)

Více o konferenci: humanimal.cz/CAS/index.html
Událost na Facebooku: www.facebook.com/event.php?eid=128921897181041

****
Dva blogy kamaráda Zdeňka - Buď jejich přítel jejichpritel.blogspot.com a Animal in Distress zachrana-zvirat.blogspot.com. Přidejte do svého seznamu záložek.

Vybírám pár útržků z různých článků:
Všichni voláme po svobodě pro sebe, ale většina z nás svobodu jiným bere nebo většinu z nás nesvoboda jiných nezajímá. Nepřipadá nám ani trochu hloupý, když jiný a jiné vězníme a přitom po své svobodě voláme.
Není pitomost tvrdit, že kravské mateřské mléko je důležitou součástí jídelníčku dospělých lidí? Protože je kravské mateřské, je přeci určené pro kojence, pro telátka. ... Tak proč lidé pijí kravské mateřské mléko? Proč krávám kradou děti, aby mohli krást krávám jejich mateřské mléko?

Moc doporučuju počíst si v článku Prasata aneb nepojídejme je. Vybírám:
Profesor Stanley Curtis z Penn State University během svých studií, kdy dvě prasata učil hrát jednoduché počítačové hry (prasata při hře ovládala joystick pomocí nosu a zubů, přičemž musela joystickem ovládané ikony přesunout z bodu A do bodu B apod.) zjistil, že prasata umějí hrát skvěle joystickem ovládané počítačové hry, dokonce některé hry mnohem lépe než primáti. Curtisova kolegyně Dr. Sarah Boysen uvedla, že prasata jsou schopna se soustředit s intenzitou, kterou nikdy neviděla ani u šimpanzů.
Profesor Donald Broom z veterinární školy na Cambridské Univerzitě říká: "Prasata mají dost propracované kognitivní schopnosti. Dokonce více než psi a určitě více než tříleté dítě."
Prasata jsou schopna se velice rychle naučit rozpoznávat věci podle jména. Dokonce plyšové hračky, byť jsou si podobné, rozpoznají podle jména.
Lidé, kteří provozují útulky pro zvířata, přisuzují prasatům lidské vlastnosti, protože prasata, stejně jako lidé, si vychutnávají poslech hudby, hraní si s míčem nebo masáže těla.
Většinu dne prasata (v přirozeném prostředí, pozn.) stráví sháněním potravy, přičemž za noc mohou nachodit až 15 km.
Každý rok je na celém světě poraženo asi 1,2 miliardy prasat pro lidskou konzumaci.
V České Republice je chováno více než 4,5 miliónu prasat ročně.

"Ve velkochovech se naprosto běžně kastrují selátka bez jakéhokoliv umrtvení nebo snížení bolesti." Zkuste si to představit. Představte, si že necháte vykastrovat svoji kočku nebo psa "zaživa". Nebo si představte, že to dělají vám, jestli to vaší představivosti pomůže. A tímhle projdou miliardy malých pár dní starých selátek. Úplně malinkaté děti. Šílený.

****
Další blog, tentokrát od autorů FB skupiny "STOP Speciecizmu!"
stopspeciecizmu.blogspot.com
skupina na FB: stopspeciecizmu.tk

****
Nový informační materiál o kožešinových farmách - obsáhlý a fakt dobrý.
Ke stažení na uloz.to/8441715/informace-o-kozesinovych-farmach-pdf

Krátký informační materiál Co předchází surovině?
Ke stažení na ulozto.cz/6443909/stopkozesovymfarmam-pdf

Plakát k tzv. myslivectví - pitomému zabíjení z potěšení ze zabíjení a k ukojení svých nevybitých potřeb někoho fyzicky ovládnout. Idioti.
Ke stažení na ulozto.cz/6454728/hleda-se-pdf

Autor všech materiálů: Animal in Distress zachrana-zvirat.blogspot.com.

Toť pro dnešek vše...

Něco nového

2011-02-19T17:20:00.002+01:00

Připravuju něco málo změn zde na blogu :)

***

Myšenka a člověk - moment setkání napříč živočišný druh a všechny odlišnosti, které nás rozdělují.

Mon chér, pourquoi j'ai mal?

2011-02-13T22:57:00.007+01:00

Dvě krátká krásná videa

...

Speciesismus

Nikdy nezapomeňte

Autor na http://jejichpritel.blogspot.com
Youtube stránka youtube.com/user/animalearthvegan

Také Stop speciecizmu! na Facebooku

Veliký respekt a díky všem, kteří jsou aktivní
xxx

Jsou jenom dvě možnosti

2011-01-17T20:00:00.007+01:00

Buď ...

anebo...

Zdroj obrázku: www.billa.cz/akce/nedelni-akce.php
Videokanál, z něhož sdílím video: www.youtube.com/user/LiveVegan

Z mého chytrého sešitu

2011-01-17T18:57:00.037+01:00

[ To, co není ocitované a podepsané jménem či odkazem, je ode mě.] --

Sám svobody kdo hoden,
svobodu zná vážiti každou,
ten, kdo do pout jímá otroky,
sám je otrok.
(Jan Kollár, Slávy dcera, 1824)

Tak ploužíme se světem jako stíny,
na tváři jenom netečnost a hnus,
a nedokážem věků žádné činy,
plod práce, kterou počal génius.
(M. J. Lermontov)

„Hospodářská zvířata jsou cítící a vnímavé bytosti, poskytují nám svá těla pro naši potravu a užitek, zaslouží si žít v pro ně vhodných podmínkách, řádnou péči a naši ohleduplnost.“
www.spolecnostprozvirata.cz/obsah.php?pg=vejce

„Každý je vítěz. Jak může být výkrm kuřat podle vyšších standardů welfare užitečný pro kuřata, chovatele, obchodníky a spotřebitele?“
Manuál RSPCA přeložený SPZ, www.spolecnostprozvirata.cz/data/kazdyjevitez.pdf

Welfare hnutí* je krajně oportunistické. Aktivistům a kuřatům slibuje lepší život pro kuřata, majitelům farem nulové náklady a vyšší zisky z ubohých kuřat a zákazníkům vyšší kvalitu a dobré svědomí. To první se blíží nule, to druhé mě nezajímá a to třetí jenom utvrzuje status quo.
* u nás v čele se Společností pro zvířata a jejich překlady RSPCA a CIWF

„Zachování zákazu klecí nezdokonalených od roku 2012. Cesta vpřed pro vaječný průmysl v EU.“, „CIWF Trust doporučuje, aby strategie ... byla implementována tak, aby zákaz užití malých nezdokonalených klecí mohl být úspěšně zaveden ... bez poškození živobytí producentů vajec v EU.“
Manuál CIWF, www.spolecnostprozvirata.cz/data/zakazmalychkleci_1.pdf
Pro koho CIWF pracuje??

„... pro byznys neškodné,
společnosti pohodlné
a zvířatům příliš nepomáhající organizace.“
Michal Kolesár www.realita.tv/cs/smradlava-vlna-v-rakousku

The unjust is not how, where or why animals are slaved, submitted and murdered, but the mere existence of murder and slavery. / Lo injusto no es cómo, dónde ni por qué se explota, perjudica o asesina a los animales no humanos, sino la existencia de la explotación y asesinato. www.defensanimal.org/veganismo

„Dogs look up at you, cats look down on you, but pigs are equal.“
Z nějakého citátu na letáku novozélandského SAFE

Odpovězme si, proč je špatné zabít a zneužívat člověka. Upřímně. Ne proto, že je to nezákonné, že se to nedělá. Proč je špatné zabít člověka. Protože trpí? Protože je to nespravedlivé? Protože vnímáme bolest?
Jakkoli odpovíme, bude to pravda o jakémkoli jiném zvířeti.

Každý jednotlivý velko- i malo- chov v téhle zemi existuje kvůli nám. Nejedli-li bychom maso, neexistovaly by vepříny. Nepili-li bychom mléko a nejedli sýry, neexistovaly by kravíny. Nejedli-li bychom vejce, neexistovaly by slepičárny.
Dokud budeme jíst maso, vejce a mléko, sýry, všechny naše řeči o spravedlnosti, a o lásce ke zvířatům, a tom, že zvířata by neměla trpět, zůstanou jenom řečmi.

Obhajujeme-li konzumaci zvířat tím, že i v přírodě se zvířata navzájem jedí, můžeme stejně tak obhájit i zabití a konzumaci příslušníka vlastního druhu – např. kanibalismus ze strany matky, která ve stresu pozře své děti, žárlivého otce, který zabije potomky, či matky, která vědoma nemožnosti uživit všechny děti nechá ty slabé zahynout hlady. Podle stejné logiky nemůže nikdo nic namítnout!

„Status zvířat jako ekonomických komodit znemožňuje rovnocenný ohled na jejich zájmy.“ Gary L. Francione, www.abolitionistapproach.org

V těchto podmínkách nemohou naplnit ani své základní lidské potřeby...
(nevím jak jinak vyjádřit ty nejpřirozenější potřeby, které jsou tak vlastní všem nám, živým bytostem. Prostě lidskost a lidské dostalo význam který hluboce přesahuje lidský druh.)

„Svoboda není ničím, pokud je privilegiem.“ Rosa Luxemburg

- To je tvoje starost, že nejíš zvířata.
- Je to starost těch, co zvířata jedí. Možná je to míň moje starost než tvoje. Co kdybych tě zabila a řekla, že to není moje starost? Že je to starost těch co se starají o lidská práva?

K tomu, že dojení krávě pomáhá a to byste ji nechali umřít s plným vemenem?
- zaprvé neustálým dojením se produkce mléka povzbuzuje, ne polevuje
- zadruhé krávy jsou kvůli naší ohromné žádostivosti šlechtěny a manipulovány k extrémní tvorbě mléka
- zatřetí získávání mléka nelze vidět jenom jako podojení – je třeba vidět pár zmrzačených let, hroznou nudu a stesk, bolest, tři čtyři telata i jatka.
Jasně, krávě s momentálně přetékajícím vemenem těžko pomoct jinak než vypuštěním mléka - ale sotva ji zachrání opětovné oplodnění a dojení dvakrát denně...

„Čím bezbrannější je živá bytost, tím větší nárok má na lidskou ochranu před lidskou krutostí.“ M. Mahátmá Gándhí

Liberté! Égalité! Fraternité!

Prožitky společenské, psychické, emoční i tělesné deprivace: Prasata v kotcích.

„Každý přemýšlí o tom, jak změnit svět, ale nikdo nepřemýšlí o tom, jak změnit sebe.“
N. L. Tolstoj

{The mood that moves the mountains} – to mě jednou napadlo ve snu (nekecám) a přišlo mi to geniální. Je to moje osobní motivace – když mám tuhle inspirovanou náladu, dokážu napsat a vymyslet super věci. Bohužel v poslední době mám takovouhle náladu málokdy a vždycky s trvanlivostí tak tři minuty.

Opression and elitism:
they are the common bases for all discriminations in this world
- racism – speciesism – discrimination based on état, religion, sexual orientation, political belief, nation...
[We are oppressive towards all other species and towards our Earth.]

My máme rakety, my ten mír udržíme...
Bombardování v Jugoslávii, a naše vláda: nešlo by to nejlíp bombardovat humanitárně?
(z nějakého rozhovoru)

O tom, že farmy se zvířaty jsou kontrolovány nezávislými orgány:
Když do Terezína přijela kontrolní komise Červeného kříže, nacisté jí předvedli krásné město, ve kterém židovští občané žijí spokojený život. Nechyběly kulturní aktivity a místa pro volný čas; v samotném táboře vězni sehráli před komisí divadelní představení. Idylické místo, děti na hřišti, skoro lázeňská atmosféra. Jestli je možné, že komise Červeného kříže shledala bezzávadným koncentrační tábor a židovské ghetto, pak pro farmy či jatka je toto otázka půl hodiny příprav, jestli vůbec.
(... Těžko chránit, když kontrolujícími jsou tiší společníci nacistů či tiší společníci řezníků – veterináři...)

Únik ropy v Mexickém zálivu posunul technologické možnosti lidstva dopředu
(titulek článku v Euro, 16. 8. 2010)

ZVÍŘE MĚSÍCE – sleva na rybičky 15 % - AKCE PLATÍ PO CELÉ ZÁŘÍ!
(propagační leták Pet Center, 9/2010)

Vepřový minutkový steak,
Vepřová pečeně bez kosti vcelku
cena za 1 kg
2 druhy
[Garance původu z českých chovů]
od - 18 %
129,90
Billa Quality
(vnucovaný polobulvární propagační leták "Ostrovu labužníka")

Jen tak

2011-01-04T21:00:00.012+01:00

Mám v podstatě sepsané dva články (resp. příspěvky na blog), jeden z nich sakra už z léta, ale doteď jsem nebyla schopná je zpracovat na blog (nějaký to formátování a tak). Tak brzy :)
Kromě toho mám rozepsanou přednášku/článek pokoušející se o srovnání lidského institucionalizovaného zacházení se zvířaty (prostě - záměrné zneužívání zvířat pro naše zájmy) s institucí války, válčení a armády. Tedy - člověk-zvíře a voják-voják popřípadě lidé-zvířata a vojáci-velení armády atd. atd.
Mám problém svoje vyjadřovací způsoby narvat do vět srozumitelných pro ostatní. V mysli tvořím hrozně komplikovaný věty, přesně ve stylu syntetizujících extrakcí z interdisciplinárního úzu české historiografie a metodologie vědy bla bla bla. Narozdíl od "těch pravých odborných" textů mi moje věty dávají pořád smysl (i když poslední dobou už úplně ne), ale nemám páru, jestli jsou srozumitelné "zvenku" (doslova). No což.
Mám také rozpracovanou ppt na téma Zvířata v první světové válce, ale bohužel složenou jen z novinových výstřižků a překladů, což není zajímavý na přednes. Asi ani na prohlížení, ale to nevadí.
:)

PS. Pokud někomu přijde to, co píšu trapné nebo sentimentální, tak si prosím podle toho nedělejte názor na veganství a antispeciesismus jako myšlenku nebo vegan(k)y a antispeciesist(k)y jako takové nebo na cokoli, co s tím souvisí. Trapným může být můj způsob vyjadřování, který, vím, je subjektivní a trochu vzletný, ráda si hraju se slovy, čas od času až tak, že tomu rozumím jenom já, a taky moje prožívání, vnímání a myšlení je hodně emocionální, subjektivní. Napadá mě, co mi vyprávěl kamarád, že různé vnitřní problémy můžou lidem ukazovat to, co ostatní tak nevnímají, v jiném světle. Že dělali nějakou rešerši a jedna slečna se dlouho zastavila u telátka, které bylo přivázané řetězem a prostě nechané umřít. Slečna trpěla depresemi a proto byla schopna vnímat, jaksi soucítit s tím telátkem, prožívat s ním víc než ostatní. Jedno malé samotné slabé telátko přivázané řetězem a nechané umřít.

Tedy pokud je to, co/jak píšu pro někoho moc sentimentální a prožívané, vězte že je to moje specifikum a o veganství, antispeciesismu a dalším to nevypovídá.
Mám chuť říct
VEGANISM IS NOT SENTIMENTALITY, VEGANISM IS JUSTICE.

(fotka z realita.tv/cs/mam-mnoho-prani)

Díky.

Video: Kočka oživuje mrtvou kamarádku

2010-11-23T18:48:00.005+01:00

Video... Kočka, která se snaží oživit svoji mrtvou kamarádku. Zřejmě se jí snaží rozpohybovat srdce nebo dýchání.
... Co asi musela cítit, když si na mrtvou kamarádku položila hlavu a lehla si vedle ní? Žal...? Vzpomínala na ni?

Myslete často na zvířata, se kterými žijete. Já často zapomínám. Podrbu kocoura cestou pro pití, zavolám na něj od počítače, nebo od počítače ze špatného pocitu vstanu, jdu ho podrbat a zase zpátky. Často brečí na chodbě a já nevím proč. Vypadá to, že nechce nic z toho, co mu nabízím. Když ho přiběhnu pohladit, odejde do pokoje a otáčí se po mě, ať jdu s ním. Ale tam zase nic, sedne si, a hladit nechce. Tak nevím co s ním a jdu zase zpátky. Když k němu někdy přijdu a hladím ho, nechá se chvíli krásně hladit, a pak zas někam odejde, chvíli někde něco sleduje a pak zase přijde a čeká... nevím na co. Nevím co přesně chce a co si myslí o tom, kde žije. Jestli je šťastnej, že bydlí u mě, a že je taková spokojená kočička, pelíšky kde se naděje, plná miska, teplíčko, spinkat může všude, škrábat smí všude (nesmí, ale jenom naoko), všichni jsou na něj hodní... anebo jestli je mu smutno, že mu nikdo nerozumí a nikdo nechápe, co chce. Mám pocit, že se mu nedovedu přiblížit. Snažím se co nejvíc k němu přiblížit a pořád mám pocit, že se mi to nedaří. Možná je to ale jeho osobností. Moc se nemazlí, nepřede, je rád s někým v místnosti ale ne moc blízko, skoro nikdy nepřijde za mnou sám. Je spokojený, když leží u mýho stolu a slyší, jak biju do klávesnice? Snad je Elí kocour spokojenej, starej kocouří pán kterej má rád svůj klid a občas podrbat. Snad není smutnej.
Snad mě má taky rád, jenom to taky nedává najevo a taky doufá, že to vím.

Farmy s prasátky a selátky, video

2010-08-07T22:42:00.008+02:00

Přečtěte si dvě nové zprávy (otevřou se v PDF po kliknutí na obrázky):

zveřejnění dokumentu ze španělských farem s prasaty a selaty:

a zákaz tzv. býčích zápasů v Katalánsku:

A podívejte se prosím na zmiňované video ze španělských prasečáků (níže). Pokud nechcete věnovat 45 minut času, podívejte se, prosím, alespoň na trailer (vimeo.com/11862375), fotky (flickr.com) či stránky rešerše (granjasdecerdos.org).
Záběr, který mi zůstal před očima - hromada mrtvých prasat naházených jeden na druhém, a v té hromadě, částečně zaházený jinými prasaty, jeden dýchal. Ztěžka a pomalu se nadechoval a vydechoval. Hlavu měl pod jiným prasetem, bylo vidět jen tělo, které se téměř neznatelně hýbá. Nevím, co bych dělala, být na místě aktivistů v té farmě. Ale asi bych u něj zůstala a hladila ho na těle... aby aspoň na chvíli v životě, než mu skončí, cítil příjemný dotek a cítil, že ho někdo má rád. Možná bych poprosila někoho z lidí, aby mi pomohl ho vytáhnout a abych mu mohla držet hlavu, a aby nebyl při umírání sám. A možná to nebyl on, ale ona, tak si doplňte ženské koncovky do tohoto odstavce.

V souvislosti s tímto bych ráda zmínila ještě jedno: zvažte, prosím, zda můžete podpořit práci lidí, kteří tato místa dokumentují a pokud mohou, berou zvířata odtamtud. V ČR toto dělá Michal Kolesár (michalkolesar.net). Pokaždé, když je možné zachránit něčí život, stojí za to podpořit. Každá záchrana života má nedocenitelnou hodnotu. Prosím, podporujte.

Veganství, anti-nazi, Palestina – není to všechno

2010-07-28T21:41:00.024+02:00

Američané nedávno oznámili, že jejich geologové objevili pod zemí Afghánistánu ohromné nerostné bohatství. Některé prognózy říkají, že do pár let Američané zaútočí na Írán. Ruská armáda ve dvou válkách vyvraždila pětinu čečenského národa. Barma – cestovat, necestovat? Bělorusko, poslední evropská diktatura. Izraelská svévole útočí na flotily s humanitární pomocí pro blokovanou Gazu. KLDR popravila svého delegáta a taktéž jeden z nejsilnějších ekonomických hráčů současnosti – Čína – je veden komunisty. Kosovo, Albánie, Srbsko. Je toho tolik, tolik, tolik.

Mezinárodní a regionální konflikty se mi zdají více než akutní a podle všeho o nich ještě hodně uslyšíme. Jsem z generace raných devadesátek a vyrůstala jsem v dojmech míru a bezpečí. Válka, do které se narodila moje babička, mi přišla celkem vzdálená, a že bych se já narodila do války, to bylo pro mě nepředstavitelné. (V roce mého narození jen tak mimochodem probíhala např. válka v Perském zálivu.)
Když Američané vtrhli do Iráku, bylo mi dvanáct a byla jsem naštvaná, že „i v téhle době“ je tu zase válka. Nějak jsem měla pocit, že války rokem 1945 víceméně skončily. To, že ozbrojené konflikty, genocida... to vše s koncem druhé světové války celkem hladce pokračovalo, jsem zjišťovala o dost později.

A teď mám pocit, že protesty, nejrůznější formy aktivismu i mezinárodní ohlasy nereflektují toto dění rovnoměrně. Na úrovni státních zahraničních politik (jako i mezinárodních organizací) mě to nepřekvapuje – jednotlivé státy mají mnoho zájmů, které rozhodují, koho budou kritizovat a o čem mlčet. Ale co takřečený aktivismus? Náš prostor, kde je na nás, o čem se bude mluvit a psát? Palestina. Občas Američané v Iráku, Afghánistánu. Palestina. Izrael, Palestina.

Čečna! Minulý týden jsem četla rozhovor [1] s Irenou Brežnou (brezna.ch) ve studentském listu Babylon [2]. Irena Brežná je slovenská rodačka, jež s rodinou kvůli srpnovým událostem ´68 opustila zemi. Od osmnácti či tak žije ve Švýcarsku. Aktivistka Amnesty International, spisovatelka a válečná reportérka v Čečensku. Její výpověď je drsná.

„Ruské jednotky (...) zabily pětinu národa, dvě stě tisíc lidí - Čečenců není ani jeden milion. Každý třetí čečenský muž byl mučen v tzv. filtračních táborech. To nemá v poválečné Evropě obdoby.“ [1]

Supermarkety na maso
„I zatýkání mladých mužů (později občas i žen), jejich mučení a vraždění, (...), mělo to i své ekonomické důvody, protože ztýraného nebo mrtvolu umučeného si rodina musela vykupovat, zaplatit v dolarech. Byly na to pevné ceny, asi 2 000 - 3 000 dolarů – živý stál o něco víc, než mrtvý. (...) V jejich tradici je velmi důležitý pohřební rituál – bez řádného pohřbu jakoby člověk nežil. Filtrační tábory fungovaly tedy de facto i jako supermarkety na lidské maso.“ [1]

V říjnu 1999 dopadly na grozněnský trh tři rakety země-země, odpálené z Kaspického moře. „Tyto přesné zbraně explodovaly na tržnici v pět odpoledne, kdy tam bylo nejvíc lidí – další raketa zasáhla nemocnici. To byly stovky mrtvých, všude ležela na kousky roztrhaná těla. ... K tomu, aby mohly být tyto rakety země-země použity k útoku, musí dát souhlas ruský prezident. V té době to byl Putin.“ [1]
OSN označila Groznyj za nejvíce zničené město na světě. Letecký útok na Groznyj byl největším bombardovacím útokem v Evropě od zničení Drážďan. Čečna je na celém světě nejvíce zaminovaným regionem.

"Ně strěljajte! Zděs mirnyje ljudi i děti!" - co víc má člověk říct, když na tohle nikdo neslyší ?

Brežná se vyjadřuje i k utrpení zvířat za války:
„(....) krávy stříleli do čela nebo je zlomyslně zavírali hladové do obývacích pokojů a ložnic. Zvířata, která po vesnici bezcílně pobíhala kolem zdechlin, na mě silně působila. Byl to takový kontrast života a smrti. A o utrpení zvířat za války se obvykle nepíše. Napsala jsem reportáž o tom, co to znamená vybombardovaná a vyrabovaná čečenská vesnice, i o trápení zvířat.“ [1]

Kruté hrátky
„Ruské velení například za druhé, už Putinovy války vyhlásilo přestávku v bombardování, aby byl čas na evakuaci civilního obyvatelstva, a když tisíce rodin s dětmi a starými lidmi vyrazily z města, tak byly ty evakuační konvoje napadnuté raketami.“ [1]

Jeden znalec Ruska říkal na nějaké přednášce, volně přepisuji, že obavy z Ruska jsou nafouklé a že jako největší riziko vidí ambice Číny a amerického neokonzervatismu. Národnostní konflikty Rusů a neruských národů by podle něj vyřešilo přetvoření federace na základě civilizačním a ne národnostním (Rusko je podle něj mnohonárodnostní civilizací). Podporovat identitu civilizační a potlačovat emancipaci ruskou, tatarskou, čečenskou.
Nevím. Přistoupily by kavkazské a krymské národy na jakousi velkou autonomii v rámci Ruska? Hlavně ale – byli by k takovému kroku svolní Rusové? Asi tak stejně jako jsou Izraelci svolní k osamostatnění palestinského státu, řekla bych.

A když jsem u té Palestiny – chtějí Palestinci a jejich zastánci skutečně nezávislý stát? Co přesně by měl palestinský stát být? Soustava enkláv Pásma Gazy, Západního břehu Jordánu a kusu Jeruzaléma? Problém Palestiny jsem nikdy podrobně nestudovala. Jestli Palestinci požadují území, které, doslova, „patří“ Arabům, bude to asi hodně těžké; před r. 1917 obývali vše Arabové. Kam až tedy jít, kde se zastavit? Přistoupí Liga arabských států na kompromis? Nepřijatelná pro ně byla již situace z r. 1948, kdy Izrael na původně navrženém území vznikl.

Zpět ke Kavkazu. Kavkaz je krásná země. Drsná, ale krásná. Kolik z nás, kdo se více zajímáme o problémy světa, zná aspoň přibližně mapu Kavkazu a národů na něm? Osetinci, Dagestánci, Inguši, Čečenci... Arméni, Ázerbajdžánci, Gruzínci. Před nedávnem se objevila zpráva, že Turecko stáhlo svého velvyslance ve Švédsku poté, co švédský parlament označil za genocidu vyvraždění více jak milionu Arménů osmanskými Turky v letech 1915–17. [3]

V souvislosti s Čečnou je genocida zakázaným slovem. „(...) oficiálně to nemůžete nazvat genocidou. Když Zajnab (čečenská fotoreportérka, pozn.) v Ženevě vystoupila na půdě OSN, nesměla slovo genocida použít, jinak by ji okamžitě odstřihli od mikrofonu.“ [1]

Čečenské ženy, momentka z války, kterou si spousta lidí udrží v paměti možná pět minut.

...
Ropná havárie v Mexickém zálivu pomalu mediálně vyhasíná. To v dnešním světě informační povodně znamená, že není.
Nejen v televizních, ale i internetových zpravodajstvích si nejde nevšimnout, jak velkou část celkového objemu zpráv zabírají kriminalistické zprávy. Černá kronika. Bojte se, na každé ulici se prochází vrah. A Policie ČR pomáhá, chrání a všechny zachrání.
Nepovažuji životy a úmrtí jednotlivých lidí za banální. A rozhodně je třeba stále připomínat, jak velká a zbytečná je úmrtnost na silnicích. Ale proboha, proč mám vidět na internetu každý den jako první informaci to, že na Budějovicku byl zastřelen muž, co k tomu říká policie a co si o tom myslí příbuzní pachatele, že na dálnici z Brna do Ostravy srazil opilý řidič motocyklistku, a že v Praze v noci někdo vyloupil večerku. Jistě, je namístě informovat lidi, o tom, že v jejich městě řádí sériový vrah a sexuální násilník. Jaký je ale zprávám o zlodějích, vrazích, pitomých řidičích a podvodnících věnován prostor, mi přijde šílené, obzvlášť když podstatné zprávy „ze světa“ (kde se často jedná o mnohem rozsáhlejší problémy) proklušou v jednominutovém sestřihu.
Co kdyby během hlavních zpráv běželo na kraji obrazovky nonstop počitadlo, kolik litrů ropy uniká v Mexickém zálivu teď, teď, teď... To by byla sranda. Stejně tak toto – beautomated.com/counter – stále aktuální počet pro lidskou chuť zabíjených zvířat; pro americké uživatele zde animalvisuals.org/data/slaughter/?y=2008.

Závěrem – tohle pásmo myšlenek jsem pojmenovala Veganství, anti-nazi, Palestina – není to všechno. Chtěla jsem zaznamenat, co vše mě v poslední době zaujalo, a především v souvislosti s problémem Čečenska jsem nabyla dojmu, že ze souboru všeho toho, co se děje okolo nás, je spousta zásadních věcí, o kterých se moc nemluví, které se na školách neučí, které se tolik neřeší. Co s tím? Není možné obsáhnout a řešit všechny problémy našeho světa. Ale můžeme se zajímat, hledat a mluvit. A nezapomínat, že jsme všichni součástí jednoho velkýho ušatýho vesmíru.

A jedno ještě – prosím pěkně, je mi devatenáct. Spoustu věcí nevím, ne všemu rozumím a nemám potřebu mít na všechno názor, obzvlášť ne takovej, kterej je „ten jedinej správnej“. Jen vnímám to, co je okolo mě, a mluvím o tom, jak to vidím. Moje názory se mění a změní, to je normální. Možná jsou moje interpretace různých světových problémů v něčem pomýlené, nejsem (zatím?) odbornice. Nesuďte mě proto přísně :)

Odkazy
burma-center.org
d-k-g.de
kurdove.ecn.cz
en.wikipedia.org/wiki/Armenian_Genocide
www.gl.iit.edu/govdocs/maps/maps.htm
www.totalita.cz
news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/7380642.stm
special.novinky.cz/izrael
special.novinky.cz/jugoslavie
Za objektivnost (zejména) posledních tří neručím.

Citace
[1] „Živý stál o něco víc než mrtvý“, Babylon, č. 10-11, XIX (http://www.ibabylon.cz/images/dokumenty/archiv_pdf/09_10/08_babylon_cerven_2010_strana_5-6.pdf).
[2] http://ibabylon.cz,
[3] http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/194588-turecko-stahlo-ze-svedska-velvyslance-kvuli-genocide-armenu.html

Otevřená záchrana jedné španělské rodiny

2009-12-26T18:11:00.005+01:00

Igualdad Animal - otevřená záchrana ovce a jejích dvou jehňat. Španělsko, 2009

Každý rok je ve Španělsku posláno na jatka 13 milionů ovcí a jehňat.

igualdadanimal.org
animalequality.net

Jak zabít

2009-08-24T16:58:00.012+02:00

Výňatek z Vyhlášky 382/2004 Sb. ze dne 15. června 2004 o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování (nevím jak se to správně cituje).
"Nákresy a popis stanovených míst na hlavě zvířete pro vedení omračovacího úderu a umístění mechanického omračovacího nástroje"
Je to hrozný čtení a taky nechápu, jak se může mluvit o ochraně někoho při porážení. My tě zabijeme, ale budeme tě u toho chránit... Konkrétně třeba formulace v odstavci o postupech usmrcování: "(...) musí být osoby (...) poučeny (...) o způsobu zabezpečení péče o ochranu a pohodu zvířat". To zní divně, když si uvědomíme, k čemu jsou postavena jatka.

Skot (mimo býky a telata) - Ústí se umístí v pravém úhlu k čelní kosti v místě, které je v polovině vzdálenosti mezi nejvyšším bodem lebky a spojnicí očí. Býci - Ústí se umístí v pravém úhlu k čelní kosti v místě, které je v polovině vzdálenosti mezi nejvyšším bodem lebky a spojnicí očí, přičemž se přikládá velmi pevně k čelu, maximálně 1 cm od okraje valu probíhajícího středem lebky. Telata - Ústí se umístí v pravém úhlu k čelní kosti blíže ke spojnici očí než u skotu.

Prasata (kromě kanců) - Ústí se umístí v pravém úhlu k čelní kosti, asi 2,5 cm nad spojnici očí. Kanci - Ústí se umístí v pravém úhlu k čelní kosti, asi 5 cm nad spojnici očí k jedné straně valu probíhajícího středem lebky.

Ovce - U bezrohých ovcí se ústí umístí na nejvyšší bod lebky a směřuje k zaúhlení čelisti. U rohatých ovcí se ústí umístí těsně za val probíhající mezi rohy a směřuje k tlamě.

Kozy - U bezrohých koz se ústí umístí na nejvyšší bod lebky a směřuje k zaúhlení čelisti. U rohatých koz se ústí umístí těsně za val probíhající mezi rohy a směřuje k tlamě. U kůzlat se ústí umístí v pravém úhlu k čelní kosti stejně jako u telat.
Koně - Ústí se umístí v pravém úhlu k čelní kosti nad průsečík spojnice očí a uší.

Malý mír ve velké válce

2009-08-24T13:15:00.017+02:00

Chci sem na blog umístit i něco, co se přímo netýká trápení a ponižování zvířat, ale co, doufám, stojí za přečtení, může motivovat a možná má přeci jen co říct i k našemu vztahu ke zvířatům. Je to moje školní esej o knize Malý mír ve velké válce (Michael Jürgs). Napsala jsem ji a umisťuju ji sem i proto, že se mě bizarnosti první světový války silně dotýkají, že je to moc pěknej příklad toho, čemu velmi nepřesně říkáme lidskost, a že v institucionalizovaném zabíjení příslušníků jiné uniformy osobně vidím velikou spojitost s institucionalizovaným zabíjením příslušníků jiného druhu a jiného než lidského jazyka. Velmi košatě řečeno... Snad neodradí zdánlivá délka textu. O spojitostech mezi válčením a hromadném zabíjení zvířat chci ještě dál psát.

O prvních válečných Vánocích první světové války, v roce 1914, uzavřeli vojáci bez vědomí vyšších důstojníků na téměř celé západní frontě spontánní vánoční příměří. Proti německé císařské armádě zde bojovali Britové, Francouzi a Belgičané. Až na výjimky to byli Němci, kdo v noci z 24. na 25. prosince vyzvali vojáky z protějších zákopů k přestávce ve střílení, k uzavření klidu zbraní a setkání v zemi nikoho.
Někteří vojáci nejprve začali v zákopech notovat vánoční koledy. Po celé délce německých opevnění vysunuli vojáci na předprseň malé, svíčkami osvětlené vánoční stromečky. Ty jim buď byly doručeny z domácí fronty, nebo je přinesli z nedalekých belgických a francouzských lesů. Z obou zákopů se ozývá volání Merry Christmas, Joyeux Noël, Frohe Weihnachten, někde se zpívá, někde vysunují lepenkové cedule s přáním hezkých Vánoc. Jinde Němci mávají bílou látkou a volají Camarades, camarades, rendez-vous nebo English, we are not shooting tonight. Vojáci z Hannoveru přinášejí za tmy před britské linie osvětlený stromeček, na jehož větve přivázali lístek s návrhem, aby uzavřeli vánoční příměří. U Armentieres v Belgii zase Sasové vrhají namísto svazku ručních granátů do nepřátelských zákopů zabalený čokoládový dort. V těstě byl vložen lístek s otázkou, zda je možné večer nestřílet.

Poté vojáci, většinou němečtí, navrhují setkání v zemi nikoho. Někteří rovnou vycházejí ze zákopů a beze zbraní směřují k protějším postavením. Volají We not shoot, you not shoot; nikdo na ně nestřílí. Na půl cesty v zemi nikoho se setkávají malé skupinky z obou znepřátelených stran a domlouvají klid zbraní, příměří, na většině míst za účelem toho, aby pohřbili mrtvé. Ti leží všude v rozbité zemi nikoho už dlouhé týdny a pohledu na ně se chtějí zbavit všichni. Když je příměří mezi vojáky domluveno, vylézají ze zákopů další a další, bezpečně a svobodně se pohybují v zemi nikoho a hromadně se setkávají tváří v tvář s vojáky z protějších armád.
Jako první pohřbívají mrtvé. Obě strany si navzájem pomáhají a mnohde drží dokonce společné smuteční obřady. Poté země nikoho začíná žít. Němečtí i britští (případně francouzští či belgičtí) vojáci si vyměňují konzervy, džem, pudink, tabák, doutníky, víno, rum, sušenky, chléb, a také šály, rukavice, ponožky, jež dostali jako dárek "od panovníka a vlasti" k Vánocům. Sdělují si společné poznatky z války v zákopech – bahno, špína, chlad, krysy, vši. Němci obdarovávají Brity suvenýry, někteří ukořistí dokonce německé helmy piklhaubny. Na památku si vyměňují náboje, knoflíky od uniforem, polní pohlednice i adresy. Lámanou angličtinou, němčinou či francouzštinou si povídají. Ukazují si fotografie svých žen, dětí a rodičů. Kolem rozsvíceného vánočního stromku zpívají společně vánoční koledy v němčině i v angličtině i národní písně obou zemí.
Když byla zmrzlá země nikoho konečně zbavena těl mrtvých, dohodly se obě strany na mnoha úsecích fronty, že si zahrají fotbalový zápas. Hráli s britskými míči či jen s plechovkou od marmelády mezi trychtýři po granátech a o výsledcích přátelského zápasu nadšeně psali domů.
Setkání vojáků obou armád v zemi nikoho jsou podrobně popsána v tisících dopisů rodinám. Dodnes se jako historický materiál zachovaly i snímky britského střelce Turnera, jenž s sebou do země nikoho vzal fotoaparát. Na jeho fotografiích pózuje skupinka Sasů s dvěma britskými vojáky. V lednu 1915 fotografie otiskl britský deník The Graphic s titulkem The Power of Peace in the Time of War. Turnerův přítel, jenž snímky poslal domů rodině k uschování, píše v dopise o Sasech, s nimiž si povídal: "Nikdo z nich necítí proti Anglii osobní nepřátelství, všichni říkali, že budou šťastní, až válka skončí." Podobných výpovědí bylo mnohem více. Sasové prohlašují, "We Saxons, you Anglosaxons, why should we shoot each other?" Saský pěší pluk se na druhý den Vánoční dokonce vzbouří a odmítá na Brity dál střílet. Pod hrozbou důstojníků nakonec přeci jen zaujali palebné pozice, ale válku vedou jen na oko. Střílejí příliš vysoko. Britové naproti nim opětují střelbu podobně.

Takto vypadala situace po zásahu vyšších důstojníků na mnoha dalších místech. Setkání v zemi nikoho jsou už nemožná, když ale dostávají rozkaz střílet, pálí vojáci vysoko nad hlavy svých nových společníků ve válce.
Vánoční příměří a klid zbraní začal na většině míst v noci z 24. na 25. prosince. Na první a druhý svátek vánoční 25. a 26. prosince se vojáci setkávali v zemi nikoho, po těchto dnech, když se o klidu zbraní dozvěděli důstojníci v hlavním štábu, už to rozkazy mnohde znemožnily. Vojáci musí zůstat ve svých zákopech, nadále se ale nestřílí. Mohou pracovat na opevnění svých zákopů či posedávat na předprsních bez strachu, že budou zastřeleni. Klid zbraní či střelba na oko byly na některých místech dodržovány až do začátku ledna; u Ploegsteertského lesa v Belgii vydrželo příměří mezi Brity a Sasy až do konce února.
Ne všude však k vánočnímu příměří došlo – na některých, byť ojedinělých místech pokračovala střelba jako každý jiný den. Byly to téměř výhradně pruské regimenty, které dělaly vše proto, aby míru zabránily. Sami ostatní Němci (Sasové, Bavořani) neměli Prusy v lásce, Brity a Francouze před nimi varovali a údajně někteří prohlašovali, že by radši bojovali po boku Britů než proti nim. Nutno však říct, že některé pruské jednotky se k míru také připojily.
K příměří se připojili i mnozí němečtí a britští, málokteří francouzští a belgičtí důstojníci. Generálové, jež se o setkávání v zemi nikoho dozvěděli často až den poté, vydali okamžitě přísné zákazy (jež byly vojáky nadále všemožně obcházeny). Generálové obou stran se rovněž snažili zamezit šíření informací o tomto míru zdola; například v Anglii však rodiny na domácí frontě obdržely mezitím stovky dopisů, v nichž byla setkání popsána, a předaly je k otištění novinám. Příměří tak nemohlo být popřeno, nanejvýš je mohli prezentovat jako nevýznamné a ojedinělé. V Anglii byly fotografie a dopisy dokumentující příměří otištěny téměř ve všech novinách až po ty provinční. Jeden deník později dokonce píše: It was the most wonderful thing of the war. Naopak německé noviny, které prvních pár dopisů z vánoční fronty otiskly, cenzorové brzy umlčeli. Dál už tisk horlivě vyzýval, aby se nepřestalo střílet ani o svátcích a aby jednotky pokračovaly v boji. Někde bylo dokonce otištěno tvrzení, že chrabří němečtí vojáci umlčeli francouzské vánoční pozdravy ručními granáty. To, že Němci mír nejen neukončili, ale dokonce jej začali, si v Německu nikdo nepřipouštěl. Francouzské noviny mlčí úplně, případně se vyskytuje jen pár zmínek podobných těm německým: že prý francouzští vojáci německou lest rychle ukončili.
Vánoční příměří z roku 1914 se až na pár výjimek v roce 1915 už nikdy neopakovalo.

Vánoční příměří je překvapivým příběhem. Vojáci, kteří uprostřed války vylezou ze zákopů a na celé frontě slaví s nepřáteli Vánoce. Moc se o tom neví, příběh se vypráví málokdy, v učebnicích se o něm nepíše. Při výčtu bitev a výkladu vývoje války se krátký klid zbraní jeví jako nevýznamná událost. Dění v zemi nikoho o prvních válečných Vánocích bylo od začátku bagatelizováno a zamlčováno velením na obou stranách. Mnoho jeho účastníků válku nepřežilo a přišly větší události, příběh tak přetrval spíše jako legenda a z všeobecného povědomí o velké válce vymizel. Myslím, že je to velká škoda.

Představa bratřících se vojáků, kteří ještě den předtím dělali vše proto, aby se navzájem postříleli, a kteří nyní hrají společně fotbal a vyměňují si dárky, je stejně šílená dnes jako byla před 95 lety. Příměří však bylo z dnešního pohledu nepřekvapivým vyústěním prvních měsíců války, která byla horší než všechny předchozí. Zkusme si představit situaci lidí ve válce, a můžeme odpovědět na otázku, proč k příměří v takovém rozsahu došlo.
Vojáci žili v neustálé bezprostřední blízkosti nepřátel. Celé měsíce jim byli na dohled i na doslech (a na dostřel), často od sebe vzdáleni jen pár desítek metrů. Občas, když se nestřílelo, je slyšeli povídat si a zpívat, občas na sebe ze zákopů vzájemně pokřikovali. Ve válce proto, díky této zvláštní blízkosti, platila nepsaná pravidla, která oba protivníci respektovali; například na sebe vojáci nestříleli při výdeji snídaně.
Žili pod tlakem necitelného zabíjení, smrt se stala rutinní součástí války. Byli zoufalí z podmínek, ve kterých je nutili přežívat. Střelba a výbuchy a nářek umírajících byly neodmyslitelnou hudbou všech dní. Každým okamžikem hrozilo, že budou i oni zastřeleni. Věděli, že jejich protivníci na tom nejsou v žádném případě lépe, že jejich zákopy vypadají stejně a že i oni se potýkají se stejnými nepříjemnostmi: s vlhkem, zimou, bahnem a vodou v zákopech, s nervovými otřesy, se smrtí.
A všichni věřili, že válka bude krátká. Že nejpozději do Vánoc budou doma. Teď už ale válka zuřila pět měsíců a konec byl v nedohlednu, bylo stále hůř, ani jedna strana nebyla schopna prolomit frontu a oběti každým dnem přibývaly. V prosinci 1914 už z válečného nadšení, s nímž v srpnu rukovaly na frontu miliony lidí, zbylo málo. Všichni poznali skutečnou bídu války. Několik dní před Vánoci proběhla na západní frontě krvavá ofenziva a země nikoho byla poseta těly vojáků, které nemohl nikdo pohřbít. Na předprsních svítily stromečky a vojáků se začala zmocňovat sváteční nálada.

Téměř všechny pokusy o sblížení vzešly od Němců. To neodpovídalo obvyklé představě o německém vojákovi jako o brutálním, krvežíznivém a zákeřném, jak ho prezentovala propaganda v dohodovém tisku. Proč byli první právě Němci, na to je těžké odpovědět. Mnoho Němců však před válkou žilo v Anglii. Pracovali tam jako taxikáři, holiči, číšníci; po vypuknutí války byli povoláni do zbraně za Německo. Němci také před sebou neměli tak živý obraz protivníků jako prohnaných šelem, jenž na druhé straně existoval a vyvolával v Britech a Francouzích strach z protivníkovy lsti. Pro mnoho vojáků však byla iniciativa klidu zbraní především možností zbavit se pohledu a zápachu týdny starých mrtvol všude kolem a vyjít na chvíli svobodně ze zákopů. Britové příměří pro stejné důvody uvítali. V očích Francouzů a Belgičanů byli Němci okupanti jejich rodné země a do přátelských rozhovorů se proto pouštěli s většími zábranami.

Příměří trvalo, skončilo a válka pokračovala další hrozné čtyři roky. O Vánocích 1915 se střílelo téměř na celé frontě. Proč mír nevydržel déle? Proč se příměří z roku 1914 příští rok opakovalo už jen výjimečně? Generálové obou stran si situaci napříště lépe ohlídali. Zjištění, že protivníci jsou přátelští, a že je vojáci vlastně nechtějí střílet, nebylo ve válce žádoucí. Vydali přísné zákazy s hrozbou vojenského soudu všem, kdo se budou bratření v zemi nikoho účastnit. Strach z trestu byl silnější. Snad měli vojáci také strach, že budou doma pokládáni za zrádce vlasti, za zbabělce, a to nejen veřejností, mnohdy i jejich vlastními rodinami. V té době byli stále ještě oslavováni padlí, veteráni a vysloužilci zranění v "hrdinném boji" za obranu vlasti (o obraně vlasti hovořily pochopitelně i centrální mocnosti). Během dalšího roku také příliš narostla vzájemná nenávist vojáků; snad to bylo nezbytné k tomu, aby člověk člověka mohl zabíjet a nezešílet z toho. V roce 1915 byl poprvé použit bojový plyn a jeho následky byly příšerné. Německé vzducholodě zaútočily na britskou domácí frontu a zatáhly tak zemi do války totální. V květnu německé ponorky potopily osobní parník Lusitania; smrt 1198 civilistů vyvolala další vlnu všeobecné (a jinak dál shora podněcované) nenávisti k Německu. A Němci o to víc bojovali a byli nuceni bojovat za vlast, za císaře, za Německo. Za prosté přežití a za udržení fronty.

Jaké byly důsledky příměří? Z hlediska vývoje událostí na frontě žádné. Byla to pouhá epizoda, mír bez následků. Zasáhl jen do životů jeho účastníků a jejich současníků, kteří válku národů sledovali z domova. Mnozí, jejichž dopisy či deníky se zachovaly, píší o zážitku, na který do smrti nezapomenou. V pár hodinách rozhovorů poznali v nepřátelích prosté lidi, s nimiž měli víc společného než s vlastními nadřízenými, kteří nesnášeli válku a vlastní generály stejně jako oni. Společně zjistili, že umírají pro něco, v co nevěří, co nedává smysl a co by hned skončili, kdyby mohli. Spontánní mír dával lidem naději v lidstvo, v sílu slabých či v brzký konec války. Ačkoli ten se ještě dlouho nekonal, slabí proti silným nepovstali a naději v lidstvo měl v roce 1918 málokdo.

Jürgsova kniha je velmi romantická. V evropském skle dnešní doby míru je snadné to, co se stalo, idealizovat; myslím však, že na události Vánoc 1914 je třeba nahlížet pohledem tehdejší situace a doby. Všichni vojáci byli přivyklí vojenské kázni, všichni věděli, že budou donuceni znovu střílet. Příměří, nakolik si přáli konec války, pro ně bylo spíše jen příležitostí vydechnout, odpočinout si, pobavit se. A poznat ty, s nimiž se navzájem snažili pozabíjet. Někteří britští vojáci, a zřejmě jich nebylo málo, stále neměli rádi Němce; viděli je jako původce války, ohrožitele Anglie a nelítostné vrahy. Nedokázali se vymanit z nacionalistické nálady tehdejší doby. Podle výpovědí byli i tací, kteří s příměřím nesouhlasili a spatřovali v něm německou lest (a britskou slabost). Na některých úsecích fronty, ač jich bylo velice málo, britští ostřelovači Němce kráčející zemí nikoho s nabídkou míru zastřelili a válka pokračovala i na Štědrý den.

I kdybychom pominuli moc shora - moc generálů, která měla rozhodující slovo ve vývoji války, malý mír podle mého neměl šanci být mírem velikým. Pocit povinnosti vůči zájmům své země a očekáváním svých otců, potřeba dobojovat za svou vlastní pravdu, zvyk, nacionalismus i strach z potrestání, to vše bylo silnější než odvaha postavit se generálům a veřejnému mínění doma, uznat (hlavně před sebou) své nevítězství a udržet svůj mír.
Přesto je to, co se stalo o Vánocích na frontě mezi Němci a Spojenci krásnou epizodou lidskosti a důkazem síly lidskosti v pěti rocích něčeho, co lidské nebylo. Vánoční příměří bylo jedinou správnou věcí na daném místě ve správný čas.

There's nothing wrong with it.

2009-07-28T22:48:00.006+02:00

Filozofická povídka, v které jsem se snažila zveličit výrok, že pokud by jatka měla skleněné zdi, všichni lidé by byli vegetariány. Pokud autoři mnohokrát opakovaného výroku chtěli ve skutečnosti říci vegany, tj. těmi, kdo nejí ani mléčné výrobky, pak fajn a používejte napříště správná pojmenování. Musíme už se naučit nebát slova veganství a neříkat vegetariánství všude tam, kde ve skutečnosti myslíme veganství. I to se snažím říct touto povídkou a dotahuju tvrzení o skleněných zdech do extrému - kdyby jatka měla skleněné zdi a všichni lidé by byli vegetariány (tj. ne vegany), nešťastné krávy by probíhaly sklem. Zatím jen v angličtině.

A philosophical fiction in which I tried to exaggerate the quote saying that if slaughterhouses had glass wals, we'd be all vegetarians. If the authors of this frequent statement wanted to actually say vegans, then well done and say what you really mean next time. We truly need to learn not to be afraid of the word vegan and not to say vegetarian when we really mean vegan. This is one of the things I wanted to point out in my story and so I hyperbolised - if slaughterhouses had glass walls, so-called dairy cows would run through them.

THERE'S NOTHING WRONG WITH DRINKING MILK.
For some particular reason, I was deeply interested in not having my limbs cut off in the name of this frantic belief. There is everything to be "wrong" with what assigned me to milking machines, to wade in my siblings' blood here.

COW RUNS THROUGH A GLASS WALL IN ATTEMPT TO ESCAPE SLAUGHTER
That's right. They said, if slaughterhouses had glass walls, we'd be all vegetarians. Clearly, let me explain. Now when slaughterhouses have glass walls, so-called dairy cows run through them. Surely, it did turn you vegetarians...
I know about humans tokenizing my mothers' photographs while praying for the world to go vegetarian. I wonder if this is what they wanted, here... I'm not a cow anymore, but I see.
When the time came that you stopped eating our flesh, unspeakable numbers of fourleggeds went on to end up being burnt into the piles of tr/ash. 'We wouldn't eat their muscles, right?' So ended up my nine little children in their fortnight. The tenth and eleventh ones I bore dead.
Meanwhile cows, such as I used to be, rotted in rusty stalls nourishing humans with flowery milk... and blood as they were dying. I will not any longer be part of it anymore.

But there are few more things that I will have to say. Something to leave behind as a memoriam, for something to be left of me as my children were all butchered. An insight. I was born in a stall, I spent all my life inside the stall and before I was trucked to slaughter, I had never stepped out of the stall. Still, I will never cease to wonder the miracle of holocaust we were all left to linger within, lower creatures. Children being born on concrete, their lame mothers beaten to get up on their feet and watch and listen to their children's screams as they were castrated alive, horns thrown away, testicles cut and numbers burnt. Iron deprived and wood kept, filthy, always-thirsty though swilled and hungry though fed. Mad. Motherless, bloodless, chronically anemic muscles called white meat. What is a meat?
Shot. Tied. Dragged. Hung. Awoken. Stabbed. Cut. Throats cut. Ears cut. Limbs cut. Roar.
Head cut. Veal.

Or, as others said, ... If slaughterhouses had glass walls, you still wouldn't be able to see much, because the glass would be smeared with blood.

Z diskuzí / From discussions

2009-07-20T23:38:00.021+02:00

Z mých příspěvků v diskuzi určené studentům v rámci projektu o znalostní eurospolečnosti (jakýsi koncept, který jsem dosud nepochopila). Na diskuzním fóru měla být probírána témata týkající se vědy ve všech možných podobách. Zatím jen v angličtině.

From what I had to say in a student discussion about a "knowledge based society" (an idea I haven't understood). We, the students, were supposed to discuss issues concerning science of any type.

I don't believe the state of our world & society is sustainable. We're just coming to see it now, we have a vague awareness that "something somewhere is not right", we know that people in Africa & South America are starving, that America is fighting Middle East for oil, that there are few rain forest left and so on, but then we drive home every night into a warm home, switch on a light, cook a steak in a microvawe, drink a coffee & forget about it.
However there are tons of facts that are hard to ignore. We are consuming three times more oil than we discover every year. How sustainable is this? How many more fights will there be if there's NO oil left? How quickly will every single industry in this world fall if there's no oil left?
This indeed seems as a catastrophical vision (it is a bit far-fetched for me either), but we really have to think about it.
The lifestyle of the world's one quarter (the developed North) directly affects lives of the remaining three quarters of people in the South who have no chance of competing against our will of consuming. None of us in Europe / America is solely consuming their own resources; we are consuming resources of our contemporaries in South plus those of the generations far to come. This is not sustainable.
Thus I believe the only (realistic) way to minimise the chimeric vision is for us as individuals to live as sensibly & choicely as we can.
___

It is not just an idea of one Indian scientist. The FAO (Food and Agriculture Organisation of United Nations), even the World Bank, express equal concerns that the livestock "production" poses major threat to environment.
Anyway, at any given moment there are 33 billions (meaning "miliarda" in Czech) so called farm animals on this planet (5x the human population). They must be eating something (and a single cow eats a lot). More than half of the grain fed to animals in Europe & USA is grown in Africa & South America. People are starving there; 850 millions of them each year. The question & the answer is quite simple: Why do Africans & South Americans starve and die of hunger when they have absolutely enough to feed themselves? Because we take the grain from them so we can feed it to the cattle here. (And the animals only transform one tenth of the energy received.)
So even if you don't care about what the so called livestock production does to the environment & that it takes lives from the animals who didn't want to die, you could at least care about the people who’re dying of hunger so you could have the huge hamburger for tonight dinner.
And as another of you was afraid - rainforest are also being felled primarily for the livestock production. They are being felled to create space for growing soy and corn, which is then fed to the millions head cattle stock in Argentina, Brazil and USA. (The former are number one exporters of cow's meat).
And with greenhouse emisions, the largest contributor to global warming is methan dioxide ('bout 21 times more powerful than carbon dioxide), which sources from nothing else than manure production by the 33 billions cattle in the world. (Just try to imagine how much excrements this number of cows and pigs produces in the world).
___

The increasing life span has never been proven to be related to meat consumption, has it? The major contribution to life span increase was rapid hygiene standard development (reconstruction of canalisation etc.) On the contrary, increasing meat consumption has been linked to most of the civilisation diseases by world health organisations.
___

There is something we completely missed out to mention, and yet it's fundamental when discussing Ethics of science. I am most concerned by the practice of vivisection - animal experimentation. Comparing to this, and to the immense numbers of animals "used" each day, discussing stem cells really is a minor problem.
I expect my opinion to be considered extreme, but I really am convinced that animal experimentation, in all its abhorrous forms, is unacceptable. The inflicted suffering itself should be far enough reason; we condemn human experimentation for stricly the same reasons - its absolute moral unacceptability. Even if it brought wonderful results, most of us would consider vivisection on humans unacceptable - simply because it's something we CANNOT dare. And for sentient beings tortured in the labs, the pain and the blood is absolutely the same.
But then people come up with the argument "it saves lives" and it's game over for them. But does it? I say, vivisection does not save human lives, it cannot from its fundamental base, it's a wrong practice and wrong hope. Artificially created disease in one species has nothing in common with naturally occuring disease in a different species; we react differently to almost everything & it has many times proved dangerous. What is this all for if we KNOW animals will react differently & we just want to try it? Learning about the human body on molecular basis by cutting up mouse will not tell us nothing in a real science.
___

I'm afraid that there's no choice between a rat versus a child at all. Indeed most people deem such statement as nonsense, because we've been brought up for so long to believe that vivisection "saves lives", it's a "necessary evil", it's "fundamental for our surviving", it must continue in order to cure cancer etc. It's everywhere.
But I dare to say it's not true. Of course you don't usually hear about it because nobody wants (you) to know. But if you wish to look up, you find.
Every species reacts differently; lemon juice is toxic for cats and rabbits yet it's perfect for humans and mice. Penicilin helps people but kills guinea pigs, aspirin kills cats. Arsenic is non-toxic for rabbits. No other species suffers from human type AIDS & cancer, yet thousands animals are slayed weekly for its testing - though the human type works on completely different basis. Parkinson's and Alzheimer's are tested on monkeys, cats and mice routinely though none of the species has even the same part of the brain that is responsible for it. Cancer is tested on mice; they are not even able to form natural carcinomas. Schizophrenia and depression are tested routinely on cats and monkeys the way they cut parts of their brain, sew their eyes and observe how the animals behave.
How can you test a disease on a species that never suffers from it? (Only about 1,16% of human illnesses are said to occur in other species).
Vivisectors often talk about creating a "similar" disease - the animals "look" like they have the disease; but in the world of true science, on the molecular basis, the word "similar" is meaningless.Most of the tested substances (95% appr.) passed through the animal tests are discarded immediately as useless or dangerous to humans. Animal tests and human results agree 5% to 15% of the time. Flipping a coin would be ten times more accurate. Every new substance, however intensive animal tests it went onto, must be tried out again on men - often proving fatal.
I could go on. Vivisection is a perfect business, w/t $400 billions annual turnover in the pharmaceutics, $600 billions in the chemistry industry. Of course, for the people concerned, no one wants people to think about it - it's so much easier to pretend everything's OK. But for such an abhorrous stake.
___

Everyone who studies medicine or natural science has to pass an academe where they are taught from the day one to vivisect animals. My friend studies medicine and what he told me about the experiments they do - cannot even imagine it really happens. Every doctor / scientist of nature is forced to encompass vivisection as somethng "normal" in order to graduate.
Then they start working in the field and from the day one, again, they are in the academic environment where using animals in any way is routine. And they stop thinking about it.
For the people concerned, it's a huge business. Vivisection is a huge business, as I wrote there are $hundreds of billions in the drugs & chemical industry. They get grants for their research directly from pharmaceutical companies or from state institutions (eg. National Institute of Health), which mostly comprises of vivisectors too. So of course there is no clash of interest.
And for the people, it's their fame, their money, their career. They've founded their career on something and of course very few people would give up to this, don't you think so? Stand up and admit they've been doing wrong for half of their life.
I really am convinced most of the people involved in this KNOW what they are doing is not really bringing success neither progress. But publically they would never say it. I think providing you with the data is much more useful though.

www.pnc.com.au/~cafmr/online/research/index.html
www.pnc.com.au/~cafmr/online/medical/drug1a.html
www.pnc.com.au/~cafmr/online/research/drug2a.html
http://aerzte-gegen-tierversuche.de/i.php4?Lang=de
www.vivisectionfraud.com/books.html
www.vivisectionfraud.com/1000docs.html
www.curedisease.net

Vivisekce

2009-04-17T23:08:00.004+02:00

Otázkou není váš pes nebo vaše dítě. Naneštěstí pro zvířata tomu ale spousta lidí věří.
Protože jsme tímhle způsobem vychováváni. Protože od prvního dne nám říkají, že vivisekce "zachraňuje životy", že je to "nutné zlo", kterého se musíme dopouštět v zájmu vyléčení našich bolestí.
A že obětovat "nižší" život je omluvitelné pro každou potřebu života vyššího. Vyššího druhu, vyššího rasového původu, vyššího národa. Víra, že k této oběti MŮŽEME přistoupit vedla k pokusům na lidech. Je to jen 70 let nazpět.
Jsme vychováváni v náladě, která vyobrazuje vivisekci jako nezbytnou, zásadní pro naše přežívání & vkládá do ní naše naděje. Trvá na tom, že vivisekce musí pokračovat v zájmu nalezení léků na lidskou churavost.
Není to pravda. Pro zainteresované lidské bytosti je to obrovský byznys. Jejich kariéra, jejich peníze & sláva; málokteří by se jich vzdali & uznali, že neměli pravdu. Že dělali nepravou věc po půlku svého života.
Jsem přesvědčená, že většina lidi zapojených ve vivisekci ví velmi dobře, že jejich práce není žádná věda. Pár jich to uznalo v soukromí, sotva by to ale udělali na veřejnosti. A my všichni mylně věříme, že pokračující "výzkumy" vyléčí naše rakoviny etc. A že je děláno to nejlepší pro to, aby to tak bylo. Ne tak moc. Ale kolik lidí by si chtělo připustit, že upíráme zrak na nesprávné? Je tak moc snadnější žít ve snech & předstírat, že nic není v nepořádku. Ale za jak ohavnou cenu.

Beran

2009-04-17T21:15:00.032+02:00

Toto není reportáž o přímé akci, ačkoli malé krádeže jsem se dopustila, není to ani reportáž o osvobození jednoho nebo dvou zvířat, ačkoli jsem si nepřála nic jiného. Je to srdcem procítěný příběh jednoho nebo dvou zvířecích bytostí, o který bych se tak nějak ráda podělila.

Šestého září 2007 jsme s kamarádkou navštívily hospodářskou výstavu Náš chov v Lysé nad Labem.
V jedné hale rozliční chovatelé a trapitelé zvířat vystavovali svá vybavení, nástroje, klece, krmiva a další předměty dominace, někteří nabízeli své katalogy "chovných kusů" a někteří nabízeli ochutnávky masa z krav. Nabraly jsme pro sebe plnou náruč materiálů a publikací "přímo ze zdroje", z nichž nad mnoha se stále nepřestávám udivovat.
Poté, s nachystaným foťákem a kamerou, jsme se přesunuly do výstavní haly. Tam jsme našly desítky zvířat, ovce, telátka, krávy, býky, berany, králíky, kozy, mámy prasnice a selátka, a také stánky s kůžemi a masem ovcí. Byl to můj první skutečný přímý kontakt s těmi konkrétními zvířaty, za která mluvíme, většinou totiž jen sedím za počítačem psaním a komunikováním, občas se pak zvednu ze židle a vyjedu promítat pro lidi nebo na ulicích.
Tady jsem byla, poprvé, konfrontována s těmi oněmi bytostmi, životy, tvářemi, dušemi, či pro někoho, čísly. Krávy a ovce ležely či stály jedna vedle druhé v ohradách, ne natolik malých, aby se nemohly hýbat, ale dost malých na to, aby byly ony stále považované za zboží. Hned vedle vchodu zíraly kolem sebe tři mladé flíčkované krávy, občas vzaly do úst udupanou slámu a jedna z nich, ležící, žvýkala kovové oplocení. Protáhla jsem se do úzké chodbičky a klekla si k ní. Mladá, krásná kráva s očíslovanou známkou v uších si pomalu zvykla na moji ruku a nechala mě hladit ji na krku a tváři. Byla tak něžná, přes svoji velikost, a tak nemilovaná. Celou dobu bez utěšení žvýkala plocení a několikrát se snažila kousat mi koleno. Evidentně byla odstavena předčasně a tolik jí chyběla máma, přestože sama již vypadala téměř dospěle.
Snažila jsem se utěšit její malé bolístky po minuty, co jsem s ní strávila, utírala jsem její slzící oči a nos a stírala jí hnis z uší, pravděpodobně zanícených kvůli vpíchnuté plastové známce. Pak jsem se se svojí malou kamarádkou rozloučila a šla fotografovat další zvířata. Vyfotily jsme ovce s vysprejovanými čísly na zádech, takzvané belgické modré krávy a telata s obrovskými hmotami svalů, mečící kozy a jejich mláďátka, mámy prasnice a jejich selátka spící poklidně jeden vedle druhého, netušící, že jejich rodiny budou brzy rozděleny, a nevidící na svých zádech vytetovaná čísla, která jsme viděly my. Natočily jsme zemědělce vléci a tlačit kozy a ovce uličkami, je jak padají na kluzké podlaze a křičí, a je poté nahnané do hlavní ohrady. Mnoho lidí sedělo podél ohrady, často rodiny s dětmi, a pozorovali zvířata předváděná sem a tam, vystavovaná, zkrocená a oslovovaná tak, jak jsme dřív oslovovali otroky.
Natočily jsme ukázkové stříhání ovcí, čehož proces znamenal vlečení ovcí po výstavní hale za krk, hlavu či nohu, vtlačení vyděšeného zvířete do ohrady, přivázání je nehybné k vysokému přístroji a pak vyholení z nich vlny násilným způsobem. Komentátorovy výkřiky a nářek jehňátek se nesl po celé hale. Natočily jsme i ovce vlečené zpátky do svých výběhů a jejich nahá třesoucí se těla, na nichž pomalu vyvstávaly hluboké krvavé řezné rány.
Tohle jsme viděly, a já jsem si vážně připadala jako bychom byly jediné, kdo fakt viděl. Kdyby i ostatní viděli stejné zacházení a slyšeli stejné nářky, jak by mohli zůstat tiší? Jak by mohli udržet potěšené výrazy na tvářích, jak by mohli pokračovat v jezení smažených těl jehňat?
Bála jsem se jít dovnitř s kamerou a jednoduše tam natáčet, zjistila jsem však celkem brzy, že se o to nikdo nestaral. Následovala jsem zemědělce vlečíce kozly za rohy a kopajíce do nich, několikrát jsem natočila i jejich tváře – oni však neměli nejmenší starost. Cítila jsem se bezmocná.
S dostatkem důkazů jsme se vrátily utěšit naše malé telátko. Je těžké říct sbohem někomu, když víte, že bude svázán a popraven a zmasakrován a sněden jen pár měsíců nebo dnů poté. Krvácelo mi srdce. Odešly jsme od ní rychle po shodě, že to tak pro nás bude snazší. Rozloučila jsem se s naší malou smutnou flíčkatou krásou, pohladila ji naposledy (a tentokrát jsem věděla, že je to opravdu naposledy) a odešla.
Znovu jsme procházely kolem mnoha vystavených zvířat, s téměř plnou pamětí fotoaparátu, a chystaly se opustit to hrozné místo. A tam byl. Stál ve své malé ohradě, přimáčknutý hrudí k hrazení, jeho tenké nohy nesly hromadu vlny. Se zavřenýma očima a klidnou, odevzdanou tváří, natahoval beran hlavu, opřenou o zábradlí, do uličky. Lidé chodili kolem něj a on tam byl takhle pořád – nehybný, přitisknutý k hrazení, s hlavou vystrčenou ven, oči zavřené, a čekající. Vypadal jako spící loutka, jako doufající anděl na válečném poli. Odložila jsem kameru a klekla si k němu. Natáhla jsem k němu ruce a on, stále nehybný, s očima zavřenýma, si položil hlavu do mých rukou. A bylo to.

Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli. Nehnula jsem sebou, stejně tak on, přestože váha jeho hlavy mi drtila ruku. Jenom vím, slyšela jsem, jak lidé procházející kolem nás zastavují a koukají. Taková socha nás dvou, já klečící a objímající berana, s hlavou o něj opřenou, a on tam stojící s hlavou položenou v mé náruči. Byly jsme oněmělé. Kamarádka vyfotila pár posledních fotek a pak si sedla vedle a hladila berana na tváři. Otvíral a zavíral oči a nastavoval tvář. Seděly jsme tam bůhvíjak dlouho a drbaly ho na hlavě a na krku. Věděly jsme, že tam čekal na nás.
Když jsme odcházely, sundala jsem mu z krku těžký kožený obojek a uklidila ho do tašky – zde ta krádež – a pořád ho mám na skříni. Když jsem odcházela, byl tam pořád takto – odevzdaný, důvěřivý, bezelstný. Jedině s tím rozdílem že teď, doufám, se cítil... (Zde mi poprvé docházejí slova.) ... milovaný. Ubezpečený. Obdivovaný. Políbený. Jako když políbíte holku nebo kluka poprvé v životě.

Moje kamarádka neměla dobrý pocit z placení peněz řezníkům za účelem dostat se dovnitř (tj. vstupné). Říkala jsem jí, že nafotíme fotky a vezmeme si publikace přímo od kořene utrpení. Ale za co jsem nejvíc vděčná, s vědomím že jsem zaplatila peníze těm, kdo zvířata trápí, je, vyjma možnosti utišit dvě nádherné, osamělé a zapomenuté bytosti, že jsem možná ukázala malý zlomek pochopení některým lidem. Když jsem objímala tohoto berana, za sebou jsem slyšela mnoho lidí zastavovat se a dívat. Slyšela jsem rodiče ukazovat berana svým dětem a říkat jim nějaké hezké věci. Skutečně nežiju v naději, že kdokoli z nich se stal ten den vegetariánem či veganem, nevěřím ani, že kohokoli z těch lidí vůbec napadla myšlenka nejíst ta zvířata. Ale vím, někde uvnitř vím, že se těch pár lidí tam zastavilo, když mě a jeho viděli, a viděli slzy v mých očích.

Nevím, jak zastavit všechno to utrpení. Nevím, jak zvířatům pomoct z bídy ve které přežívají. Ale vím, to jediné co vím, je, že musíme jít dál. Pokouším se žít každý okamžik pravdivě sama k sobě, upřímně k svému srdci, a když přemýšlím o tom krásném beranovi, přestože se trápím, vím že tam, v tom samotném okamžiku, bylo moje srdce správný.

Fotoreportáž z výstavy na realita.tv

PS.
Na mém starém blogu komentoval tento text majitel onoho berana. Nevím, jak mě vypátral, ale těší mě to. Napsal:

"Mám rád zvířata a nemám rád týrání.Bohužel to co předvedla autorka článku v závěrečné stati o beranovi mě pouze utvrdilo v přesvědčení,že takzvaní ochránci zvířat jsou schopni svou demagogií a lží tak akorát dláždit cestu do pekla,nikoliv zvířatům pomáhat.To mohu prohlasit při skutečnosti,že o tom beranovi vím mnohem víc,než ten,kdo takovéto ničím nepodložené nesmysly napsal."

A dále,

"Toho berana znám od doby kdy jsem mu před 8 roky pomáhal na tento svět a na rozdíl od tebe vím,že ten beran žije ve velmi dobrém prostředí.To že se nechá pohladit a neublíží ani malému dítěti je také dáno tím jak se k němu chová jeho okolí,rozhodně mu nechybí to o čem jsi psala ve svém článku.A abych nezapoměl,dlužíš mi ten obojek,který ti nepatří.Mirek"

Na mou otázku, v čem nachází demagogii a lži, zatím neodpověděl; jeho názor poznám moc ráda. To, že se beran má dobře, mě samozřejmě těší. Obojek se vrátit nechystám, ale věřím že jich mají dost. Stránky chovatelů romanovských ovcí zde: www.romanovky.eu, o jejich láskyplném využití zde: www.romanovky.eu/plemeno-vyuziti.php.

A ram

2009-04-17T21:05:00.005+02:00

This is not a report on direct action, although a little theft is concerned, nor is it a report on one or two animals' liberation, although I wished nothing else. Instead, it is a heartfelt story of one or two animal individuals that I want to share.

On 6th of September 2007 I and my friend visited an animal agribusiness exhibition Náš chov (Our stock) in Lysá nad Labem, Czech Republic.
Curious, we first toured amongst the many stalls where different animal breeders and abusers displayed their equipments, tools, crates, feed and other subjects of domination, some displayed their stock catalogues and some offered beef tasting. We gathered armful of materials and publications "straight from the source", many of which I still haven't ceased to wonder at.

Then, armed with cameras, we moved to the animal exhibition hall. There we found tens of animals, sheep, calves, mother cows, bulls, rams, rabbits, goats, mother sows and piglets, and some stalls with sheep skins and meat, of course. This was actually my first direct contact with the very animals we fight for, as I usually just sit behind computer writing and communicating, and occasionally get off to screen movies for people or on the streets.

Here I was, for the first time, confronted with the actual beings, lives, faces, souls, or numbers for some. One beside another, cows and sheep were lying or standing in the enclosures, not too small for them to move, but just enough small for them to be considered goods. Just next to the entrance, three spotted young cows were gazing around, occasionally munching on trampled hay and one of them, lying, was chewing on the steel fencing. I squeezed past to the narrow corridor and kneeled down to her. A young, beautiful cow with a number stamp in her ears slowly comforted to my hand and let me pat and stroke her face and neck. She was so gentle, despite of her size, and so unloved. She kept on chewing the fence and few times reached to try to chew my knee. She had obviously been weaned prematurely and missed her mother so much, in spite of herself already looking mature.

I tried to nurse her little ailments the minutes I spent with her, drying her watery eyes and nose and wiping some pus from her ears, probably springing an infection from inserted plastic stamp. Then I patted my little friend goodbye and moved along to photograph the other animals. We took photos of sheep having numbers sprayed on their backs, of so called Belgian blue cattle with huge muscle tissue, of bleating goats and their babies, of mother sows and their piglets sleeping peacefully next to one another, not knowing that their families will be torn apart soon, and not seeing the numbers tattooed on their backs that we saw.

We filmed farmers dragging and pushing rams, goats and sheep along the corridors, them slipping on a slippery floor and screaming, and them then being pushed to the main exhibit. Many people sat there along the exhibit, often they were families with kids, and watched the animals being handled, exhibited, dominated and talked of as we used to talk of slaves.

We filmed demonstrative shearing of sheep, the process of which included dragging sheep along by their necks, heads or legs, kicking the frightened animals into the exhibit, strapping them motionless to a huge tall machine and then shearing the wool off them violently. A commentator's shouts and a lamb's cries were echoing in the hall. We then filmed them being dragged back to their enclosures and we filmed their naked shivering sheared bodies slowly developing deep bloody cuts.

This is what we saw, and I really felt like we were the only ones there who did. If the others saw the same abuse and heard the same cries, how could they not act? How could they keep delighted smiles on their faces, how could they go on eating the lambs' fried bodies?

I had been afraid of going inside with a camera and simply filming there, however I realized soon that no one cared. I followed the farmers pulling goats by their horns and kicking them, I filmed their faces, too – the farmers, however, did not give a damn. I felt disempowered.

With enough of evidence, we went back again to comfort our little calf friend. It was hard to say goodbye to someone you know will be shackled and butchered and murdered and eaten just months or days after. My heart bled. We left her quickly after consensus that it would be easier for us like that. I said goodbye to our little sad spotted friend, touched her for the last time (and this time I knew it really was the last time, ever) and walked away.

We were moving once again past the many animals exhibited, with our camera memory nearly full, and thinking of leaving the place. And there he was. Standing in his small fence, almost pressing his chest to it, his thin feet carrying heap of wool. With closed eyes and a peaceful, resigned face, the ram was stretching his head, resting it on the fence, to the corridor. People were walking past him and he was still there like that – motionless, just behind the fence, with his head reaching out, eyes closed, and waiting. He looked like a sleeping puppet, a hopeful angel in a war field. I put off my camera and kneeled down to him. I stretched my arms to him and he, still not moving, eyes shut, laid his head into my arms. And that was it.

I don't know how long we rested there like this. I did not move a finger, neither did he, though the weight of his head was crushing my arm. I only knew, I heard, that the people walking by stopped and gazed. There was a statue of us, I kneeling and hugging the ram, resting my head in his coat, and he standing there pressed to me laying his head in my arms. I was speechless, my friend was and so were the people around. My friend took some last photos of him and then sat next and comforted the ram on his face. He was blinking his eyes and rubbing his face against my friend's hand. We sat there for how long just scratching his head and neck. We knew he'd been waiting for us.

When I was leaving, I took a heavy leather collar off his neck and put it into my bag – thus the theft – and I still have it on my drawer case. When I was leaving, he was still there like that – resigned, trustful, blameless. Only with the difference that then, I hope, he felt... (Here I come to be short of words.) ... loved. Assured. Admired. Kissed. Like when you kiss a girl or a boy for the first time.

My friend had felt uncomfortable for paying money to the butchers to get inside the exhibition (i.e. entrance fee). I told her we would take photographs and get publications directly from the source of abuse. But what I am the most grateful for, knowing to have paid money to the abusers, is, except for being able to caress two wonderful, lonely, forgotten souls, that I have hopefully shone a little shred of apprehension to the people around. As I was hugging the ram, behind me I heard many people stop and stare at us. I even heard parents showing the ram to their kids and saying nice things to them. I do not live in a belief any of them turned vegetarian or vegan that night, nor do I believe any of the people even got the idea of not eating the animals. But I know, somewhere inside I know, that the few people around stopped to think when they saw me and him like that, and saw tears in my eyes.

I don't know how to stop the suffering. I don't know how to help them from the misery they languish in. But I know, I know that what we have to do is going on. I strive to live every second true to my heart, and when I think back of the beautiful ram, although I grieve, I know that there, at that very time, my heart was right.

Photos from the exhibition at realita.tv

Smysl akce: Veganství nestačí

2009-04-16T22:31:00.005+02:00

Myslím, že jsem, tak trochu, chronická altruistka. Lidem s opačným životním postojem doporučuju brát východiska v textu s rezervou. Uvědomuju si, že ne každý – bohužel – bere pomoc druhým jako jaksi sobě vlastní.

Poprvé jsem se s tím setkala na diskuzním fóru Ekoaktivismus. Nadpisek "Něco nejíst je vesměs činnost pasivní" doplněný výzvou ke konkrétní akci. Tehdy jsem nevěděla a spíš váhala: jsem veganka a to není přece málo! Proč by pasivní...
Ne, že by to pomoc nebyla – je, ta první, největší, základní. Bez ní se těžko dostaneme dál. Každý, kdo se chce opravdu dostat dál, by měl veganství přijmout. A právě – je to pomoc základní. To, co musíme, aby naše činy a slova nebyly jen klepáním na dveře bez klíčů. Veganství je nutnost, začátek, první krok. Ale chceme-li změnu, nestačí. Jako by soucit s otroky a to, že sám / sama nebudu otroky kupovat, pomohlo zachránit životy. Jako by soucit s disidenty a to, že je nebudu udávat, stačilo. Nestačí.
Veganství prožívám, je každodenní součástí toho, kdo jsem, a všech, kdo se pro veganství rozhodli, si vážím. Ale moje veganství ty, kdo zabíjejí a mrzačí zvířata, nezajímá. Příliš je neohrožuje. Beze mě přežijou. A přežijou i bez všech veganů na celém světě a přežijou, i kdyby nás bylo dvakrát víc.
Kdybych jako malá umřela, měli by majitelé kravínů a drůbežáren a řezníci o jednoho zákazníka míň – a všechno by jelo dál. O několik kilo prodaných zvířat méně, ale všechno by jelo dál. Bez zastavení. Kdybych neexistovala, kdybych umřela, situace by, stále, zůstala stejná. Co kdybych se nenarodila? Nic by se pro zvířata nezměnilo.
Byla-li bych veganka bez akce, bez šíření, bez iniciativy, pomohla bych zvířatům pryč z jejich stavu stejně, jako bych byla mrtvá. Nic by se nezměnilo.
Veganství bez akce a reakce je pro altruisty bezzubá povinnost.
...
(Kéž by každému z nás zuby narostly!)

Kapřík

2009-04-15T22:34:00.005+02:00

Vyprávění o dni, kdy mi nebylo ani za mák do smíchu a kdy jsem cítila takovou bolest za všechny oběti lidských rukou, že tento den snad navždy poznamenal moji dětskou a lidskou radost z Vánoc.
Svátky vánoční pro mě nejsou a nemůžou být šťastné. Každým rokem se mi tato tradice vzdaluje víc a dnem 22. prosince 2006 snad úplně nejvíc. V ten den jsem stála na dosah ruky od vraha a na dosah ruky od jeho němé, v krvi se zmítající oběti. Stála jsem vedle těch dvou a dusila v sobě všechno to zoufalství a bezmoc a obrovský žal, jak to jen bývá, když člověk "jako já" pozoruje kuchání kapra.
Bylo to dva dny před Štědrým dnem a dva dny po našem promítání proti krutostem jatečního obchodu s rybami. Procházela jsem vánočními trhy "u Anděla", kde na jednom malém náměstí vyrostly nejméně čtyři řeznické stánky. Nešla jsem tudy s radostí jako většina malých dětí, ani, jako většina dospělých, s očekáváním, co budou moji milí říkat na koupené dárky. Mimo to nevěřím moc v kouzlo kupovaných dárků. Šla jsem tudy se zastřenou myslí. Věděla jsem co uvidím a věděla jsem, že to bude bolet, taky jsem věděla, že jako aktivistku mě tato konfrontace rozhodně čeká. Moje očekávání a představy, co musí lidé soucítící se zvířaty prožívat v chvílích, kdy dokumentují jatka a popravy či pracovní lágry ukdákaných slepic, se však ani zdaleka nevyrovnaly děsu, který jsem na tomto místě zažila. Prošla jsem do té doby pár míst krutých k rybám kde byli tito tvorové, pomlácení a plesniví, pomalu umírající v neokysličené vodě, drženi jako plovoucí večeře vedle regálů s denním tiskem. Nikdo z lidí projíždějících s nákupním vozíkem kolem nádrží jakoby neviděl, jak tyto malé bytosti otvírají a zavírají ústa, jak pořád dokola němě lapají po dechu, jak trpí. Kolik mají plísně na svých tělech a kolik krvavých cárů masa se vznáší ve vodě z jejich na kost otrhaných ploutví! To všechno jsem viděla a přesto jsem k řeznickému stánku přišla na nic nepřipravená.
Vkročila jsem do hloučku lidí čekajících na svou porci čerstvého, krvavého masa. Na půl ucha jsem pak poslouchala veselou silnější dámu, jak hlučně rozprávěla s řezníky o všem možném i nemožném a dokonce jim přinesla termosku horké kávy na zahřátí. Pocit solidarity! Poté zaplatila za pět kilo, vykuchání a igelitku a odnesla si svoji mrtvolku domů.
Pro jednoho kapříka si k Andělu přišel také tatínek čtyřicátník s malým synkem v obrovském kulichu, deset let mohlo dítěti být. S nimi jsem se k pultu dostala i já. "Tři kila, vykuchat!" zavelel malý kluk a prodejce začal lovit mezi dušenými kapry. Občas se stává, když naberou kapra do sítě, že další jeden nebo dva se do ní zachytí ploutví. Viděla jsem v takových případech, že prodejci zvedli síť s kaprem do výšky a houpali s ní tak, dokud se ostatní nebožáci chycení za končetinu neutrhli a nespadli s plesknutím zpět do kádě plné polekaných ryb. Utrhané ploutvičky pak dopadnou na hladinu. "Tři a půl, může být?" Dítě se nejistě podívalo na tatínka. "Může," řekl táta. "Může," pak řekl i kluk. Tak ty to budeš mít brzo za sebou, říkala jsem si v duchu já. Kéž bych tušila... Po zvážení všemi silami sebou mrskajícího kapra ho muž udeřil silnou ranou závažím do hlavy. Vlastně asi moc silná nebyla. Zabodl nůž do omráčeného těla pod skřelemi a udělal v něm díru. Krev ryby je stejně červená jako krev kteréhokoli z nás, savců... Pak muž provedl odborný řez a kapr sebou náhle začal mrskat - jen pomalu jsem si uvědomovala, že nabyl vědomí. K čertu se záškuby nervů, k čertu se sténacím reflexem; když vás někdo řeže a vy mlátíte ploutví o stůl, nikoho záškuby nervů zajímat nebudou – cítíte bolest a sakra velkou. A ten nešťastný kapr, na počest křesťanské tradice mordovaný, začal otvírat pusu. Dokořán rozvíral a svíral svá ústa jak nůž projížděl hlouběji jeho tělem. Další rána do hlavy, tentokrát rukojetí sekáčku, ho na chvíli umlčela v tichém řevu. A malý chlapec? Nadšeně pozoroval kapříka, jak krásně mlaská. Oba, otec ani syn, neodvrátili oči od toho nejbrutálnějšího, co následovalo – zbavování šupin. Šupiny jsou zkostnatělými výčnělky na kůži a pokrývá je tenká vrchní pokožka. Řezník uchopil nůž a tupou stranou začal drásat křehké rybí tělo. Jak odíral kůži proti směru růstu šupin, odlétávaly šupiny od nože a chlapec skákal jako koza a nakonec si nechal jednu šupinu pro maminku. Toto násilí, odehrávající se bez mého jediného slova – tedy snad s mým tichým požehnáním – trvalo velmi dlouho a na jeho konci zbylo odrané, holé, do krve zničené rybí tělo. A nešťastník se znovu vzpamatoval. Otevřel naposledy několikrát ústa v tanci se smrtí a jeho žábry se zachvěly; pak dostal poslední ránu. Tou mne řezník ujistil, že kapr byl do té chvíle stále živý, až moc. A při vědomí. Bylo by hloupé říct, že zápasil o život dlouhé minuty, možná sedm, osm. Všechny ryby jako on/ ona totiž svůj život ztrácejí v okamžiku, kdy je lidské ruce vytáhnou z vodního živlu a začnou přehazovat do člunů. Taková zvířata - a nejen kapři, která mají status "hospodářská", totiž žijí pro smrt (a nebo pro mléko, což je, přiznejme si, smrt pro tele a pro onu "dojnici" nakonec také). Na první pohled dobrosrdečný čin, vykupování kaprů a vypouštění zpět do řeky jim bohužel zaručí stejně jistou smrt buď šokem z prudké změny teploty vody, nebo ze ztráty ochranného povlaku na kůži a tím rychlého napadení parazity.

Řezničina na kaprovi byla dokonána uříznutím hlavy a ocasu a rozkrojením jeho oškubaného těla na dvě části, z nichž byly vydlabány všechny pro lidi přebytečné orgány. Kousky jeho těl ("Chcete i hlavu?") zabalili do igelitky a předali novým majitelům. A tak až se mě někdo zeptá, proč se netěším na Vánoce a proč si myslím, že je pokrytecké oslavovat svátky "klidu, míru a lásky" a prolévat při tom krev bez ostychu ne za zdmi jatek, ale rovnou na ulicích, odpovím stejně, jako zareagoval malý chlapec, když dostal do ruky igelitku: "Kapřík!"

Statistiky

2009-02-21T23:10:00.006+01:00

Odhadem bylo v roce 2003 na celém světě pro lidskou konzumaci zabito více než 50 miliard zvířat. Vodní zvířata započítána nejsou. 45,9 miliard kuřat a slepic, 3,5 miliard kachen, krocanů a hus, 1,2 miliard prasat, 292 milionů krav, 860 milionů ovcí a koz, 857 milionů králíků. (Statistická databáze FAO, 2003)

Odhadem bylo v roce 2007 na celém světě pro lidskou konzumaci zabito více než 62 miliard zvířat. Vodní zvířata započítána nejsou. 54,3 miliard kuřat a slepic, 3,9 miliard kachen, krocanů a hus, 1,3 miliard prasat, 324 milionů krav, 967 milionů ovcí a koz, 1,1 miliard králíků. (Statistická databáze FAO, 2007)

V roce 2007 bylo podle statistik na světě zabito:

54 315 631 000 kuřat a slepic
1 388 590 758 prasat
324 559 621 krav

564 792 085 ovcí
402 835 514 koz
2 715 255 000 kachen
635 812 000 krocanů
648 639 000 hus a perliček
1 169 280 000 králíků

To je:

54,3 miliard kuřat a slepic
1,3 miliard prasat
324 milionů krav

967 milionů ovcí a koz
3,9 miliard kachen, krocanů, hus a perliček
1,1 miliard králíků

Zdroj: http://faostat.fao.org/site/573/default.aspx#ancor