J. Dunayer - Speciesism: komentář

"Until we reduce society's speciesism, we'll keep treating the symptoms rather than curing the illness. In the end, only a substantial decrease in speciesism can emancipate nonhumans.
Why emancipate nonhumans? Enslavement is wrong, murder is wrong, and causing innocent beings to suffer is wrong. Fully as much as humans, all nonhumans are entitled to life, freedom, and other basic rights. Humans deny this for only one reason: speciesism."

"Dokud nezmenšíme druhovou nadřazenost ve společnosti, budeme jen ošetřovat jednotlivé projevy, namísto abychom odstranili sám problém. Pouze výrazné umenšení speciesismu v myslích lidí může mimolidi osvobodit.
Proč osvobodit mimolidi? Zotročování je špatné. Vraždění je špatné. Způsobovat utrpení nevinných bytostem je špatné. V celém rozsahu jako lidé mají i mimolidé právo na život, svobodu a ostatní základní potřeby. Lidé jim toto odpírají z jediného důvodu: druhové nadřazenosti."

- Joan Dunayer, Speciesism (2004)

Nad základními texty, jako je tento, se dá dál dobře diskutovat. Celá kniha J. Dunayer se nabízí k polemice (mám ji všude podtrhanou a popsanou :). Autorka sama přitom nedává téměř žádný prostor k diskuzi, vším si je, zdá se, jistá, a pouze oznamuje. Všechno je pro ni jasně špatné nebo dobré, existuje (zjednodušeně) pouze mravně nepřijatelné a jako opak mravně přijatelné čili nutné. Toto není snaha o recenzi, pouze komentář, přemýšlení nahlas. Ať už je pro tebe/vás/nás (nevím ke komu se obracet?) její způsob komunikace myšlenek skousnutelný nebo ne, je to jednoznačně přínosná kniha. Definuje speciesismus a nonspeciesismus tak, že analyzuje myšlenkový systém, právní podobu a aktivismus obojího (speciesismus ve skutečnosti rozděluje na nový speciesismus a starý speciesismus). Zároveň je, tipuju, snadnějším uvedením do speciesismu a zvířecího abolicionismu, předtím než se člověk pustí do Francioneho (viz níže).
Určitě doporučuju k přečtení aktivistům a teoretikům* (pokud už nemáte přelouskaného Francioneho :), myšlenkově provokuje od začátku do konce.

Jak jsem si všimla, v prostředí animal studies bylo věnováno něco prostoru konfrontaci Dunayer s Francionem, z něhož do velké míry vychází. Narazila jsem zatím na spíše kritické komentáře, ale moc jsem to nestudovala, pro zájemce např. Jeff Perz, 2006 (zkrácená verze).

* Doufám, že několik teoretiků animal rights / (non)speciesismu / veganství se u nás brzy objeví :) Moc ráda bych, abychom systémové zneužívání zvířat představili a ukázali jako zcela legitimní a vážný problém, který je třeba v současné době řešit, a tím dodali legitimitu a uznání i animal studies na jedné straně a hnutí za práva zvířat na druhé.

Je myslím namístě začít diskutovat o terminologii, pokud chceme problém zneužívání zvířat přinést do české společnosti a řešit. V češtině máme spoustu termínů nerozhodnutých anebo krkolomných. Z hlavy, co mě napadá, a co by bylo dobré ujasnit:

• speciesismus (speciesmus?) / druhová nadřazenost / druhismus (?)

• animal advocates / animal activists / animalistas / animal defenders - ???

• práva zvířat? osvobození zvířat? ochrana / obrana zvířat?

• mimolidská zvířata / mimo/lidská zvířata / mimolidé (?) / ne/lidská zvířata... ???

• sentience - napadá někoho něco?

• atd., víc mě teď nenapadá.

Tento příspěvek je mimojiné snahou o diskuzi, co si o tom myslíte? Jaký termín preferujete? Budu ráda za reakce a podněty, okomentujte.

Odkazy:
* Joan Dunayer (wiki), autorka knih Animal Equality: Language and Liberation (2001) a Speciesism (2004)
* Gary L. Francione, profesor práv (zařadil na své domovské univerzitě do výuky animal rights law), autor několika knih, rozvíjí abolicionismus a kriticky se staví k welfarismu. abolitionistapproach.com
* lanternbooks.com - nakladatelství, vydává hodně zajímavé tituly (práva zvířat, social justice, environmentalismus, zdravý život)
* humanimal.cz - Human-Animal Studies v ČR


Jako obvykle se omlouvám, pokud je moje psaní těžko srozumitelné... Snažím se o kompromis mezi srozumitelností a obsažností či přesností :)

Smysl akce: Veganství nestačí

Myslím, že jsem, tak trochu, chronická altruistka. Lidem s opačným životním postojem doporučuju brát východiska v textu s rezervou. Uvědomuju si, že ne každý – bohužel – bere pomoc druhým jako jaksi sobě vlastní.

Poprvé jsem se s tím setkala na diskuzním fóru Ekoaktivismus. Nadpisek "Něco nejíst je vesměs činnost pasivní" doplněný výzvou ke konkrétní akci. Tehdy jsem nevěděla a spíš váhala: jsem veganka a to není přece málo! Proč by pasivní...
Ne, že by to pomoc nebyla – je, ta první, největší, základní. Bez ní se těžko dostaneme dál. Každý, kdo se chce opravdu dostat dál, by měl veganství přijmout. A právě – je to pomoc základní. To, co musíme, aby naše činy a slova nebyly jen klepáním na dveře bez klíčů. Veganství je nutnost, začátek, první krok. Ale chceme-li změnu, nestačí. Jako by soucit s otroky a to, že sám / sama nebudu otroky kupovat, pomohlo zachránit životy. Jako by soucit s disidenty a to, že je nebudu udávat, stačilo. Nestačí.
Veganství prožívám, je každodenní součástí toho, kdo jsem, a všech, kdo se pro veganství rozhodli, si vážím. Ale moje veganství ty, kdo zabíjejí a mrzačí zvířata, nezajímá. Příliš je neohrožuje. Beze mě přežijou. A přežijou i bez všech veganů na celém světě a přežijou, i kdyby nás bylo dvakrát víc.
Kdybych jako malá umřela, měli by majitelé kravínů a drůbežáren a řezníci o jednoho zákazníka míň – a všechno by jelo dál. O několik kilo prodaných zvířat méně, ale všechno by jelo dál. Bez zastavení. Kdybych neexistovala, kdybych umřela, situace by, stále, zůstala stejná. Co kdybych se nenarodila? Nic by se pro zvířata nezměnilo.
Byla-li bych veganka bez akce, bez šíření, bez iniciativy, pomohla bych zvířatům pryč z jejich stavu stejně, jako bych byla mrtvá. Nic by se nezměnilo.
Veganství bez akce a reakce je pro altruisty bezzubá povinnost.
...
(Kéž by každému z nás zuby narostly!)