Smysl akce: Veganství nestačí

Myslím, že jsem, tak trochu, chronická altruistka. Lidem s opačným životním postojem doporučuju brát východiska v textu s rezervou. Uvědomuju si, že ne každý – bohužel – bere pomoc druhým jako jaksi sobě vlastní.

Poprvé jsem se s tím setkala na diskuzním fóru Ekoaktivismus. Nadpisek "Něco nejíst je vesměs činnost pasivní" doplněný výzvou ke konkrétní akci. Tehdy jsem nevěděla a spíš váhala: jsem veganka a to není přece málo! Proč by pasivní...
Ne, že by to pomoc nebyla – je, ta první, největší, základní. Bez ní se těžko dostaneme dál. Každý, kdo se chce opravdu dostat dál, by měl veganství přijmout. A právě – je to pomoc základní. To, co musíme, aby naše činy a slova nebyly jen klepáním na dveře bez klíčů. Veganství je nutnost, začátek, první krok. Ale chceme-li změnu, nestačí. Jako by soucit s otroky a to, že sám / sama nebudu otroky kupovat, pomohlo zachránit životy. Jako by soucit s disidenty a to, že je nebudu udávat, stačilo. Nestačí.
Veganství prožívám, je každodenní součástí toho, kdo jsem, a všech, kdo se pro veganství rozhodli, si vážím. Ale moje veganství ty, kdo zabíjejí a mrzačí zvířata, nezajímá. Příliš je neohrožuje. Beze mě přežijou. A přežijou i bez všech veganů na celém světě a přežijou, i kdyby nás bylo dvakrát víc.
Kdybych jako malá umřela, měli by majitelé kravínů a drůbežáren a řezníci o jednoho zákazníka míň – a všechno by jelo dál. O několik kilo prodaných zvířat méně, ale všechno by jelo dál. Bez zastavení. Kdybych neexistovala, kdybych umřela, situace by, stále, zůstala stejná. Co kdybych se nenarodila? Nic by se pro zvířata nezměnilo.
Byla-li bych veganka bez akce, bez šíření, bez iniciativy, pomohla bych zvířatům pryč z jejich stavu stejně, jako bych byla mrtvá. Nic by se nezměnilo.
Veganství bez akce a reakce je pro altruisty bezzubá povinnost.
...
(Kéž by každému z nás zuby narostly!)